Odsouzení potomka za trestný čin patří mezi historicky nejstarší důvody vydědění – najdeme je už v obecném zákoníku občanském z roku 1811. Současná úprava v § 1646 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku ale prošla oproti předchozímu občanskému zákoníku z roku 1964 zásadní změnou, kterou by měl znát každý, kdo o tomto důvodu vydědění uvažuje.
Konec pevné hranice trestu odnětí svobody
Dřívější úprava vyžadovala, aby byl potomek odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce alespoň jednoho roku za úmyslný trestný čin. Tato podmínka byla ale právem kritizována – umožňovala totiž vydědění i za činy, které pro rodinné vztahy nemají žádný zvláštní význam, a naopak sváděla zůstavitele ke zneužívání vydědění z jiných, zákonem nepředvídaných pohnutek. Nový občanský zákoník proto pevnou hranici trestu opustil a nahradil ji požadavkem, aby byl čin spáchán za okolností svědčících o zvrhlé povaze pachatele.
Dvě podmínky, které musí být splněny
K platnému vydědění z tohoto důvodu je potřeba, aby:
- byl potomek pravomocně odsouzen pro trestný čin – nestačí tedy, že se jednání, které nese znaky trestného činu, jen dopustil (na rozdíl od dědické nezpůsobilosti, o které pojednává samostatný článek), ale musí zde být skutečné pravomocné odsouzení soudem;
- čin byl spáchán za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze – tedy o povaze, kterou lze označit jako zvrácenou, nemravnou, či hluboce vybočující z běžných představ o slušném chování.
Pro naplnění prvního předpokladu už dnes není podstatné, zda byl uložen nepodmíněný, nebo jen podmíněný trest, případně i jiný trest než odnětí svobody – obecně prospěšné práce, peněžitý trest nebo třeba zákaz vstupu na sportovní akce u fotbalových chuligánů.
Co znamená „zvrhlá povaha“
Zákon ani judikatura tento pojem přesně nedefinují, ponechávají jej k posouzení soudu v každém jednotlivém případě. Vodítkem přitom mohou být přitěžující okolnosti podle trestního zákoníku – tedy pokud byl čin spáchán ze ziskuchtivosti, z pomsty, z nenávisti, surovým či trýznivým způsobem, se zvláštní lstí, na úkor bezbranné nebo závislé osoby, dítěte, těhotné ženy či osoby vysokého věku, nebo za krizové situace či živelní pohromy. Do úvahy typicky přicházejí trestné činy proti životu a zdraví, jako vražda, těžké ublížení na zdraví nebo mučení, dále trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti, včetně sexuálních deliktů, ale i týrání svěřené osoby či týrání zvířat.
Naopak běžná krádež nebo ojedinělý exces, například rvačka, zpravidla o zvrhlé povaze nesvědčí – ledaže by k ní došlo za mimořádných okolností, třeba během živelní pohromy nebo vůči osobě, která se podílela na záchraně lidských životů.
Zahlazení odsouzení má vliv
Důležitým detailem, který mnozí opomíjejí, je vliv zahlazení odsouzení podle § 105 trestního zákoníku. Pokud bylo odsouzení pravomocně zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by odsouzen nikdy nebyl – a tento důvod vydědění tedy nemůže být uplatněn, jak potvrdil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1065/2011. Samotný výpis z rejstříku trestů bez dalšího zjišťování přitom podle komentářové literatury nestačí ani k prokázání, že k odsouzení nedošlo, právě kvůli možnosti zahlazení.
Doporučení pro praxi
Vzhledem k tomu, že civilní soud je v otázce viny a odsouzení vázán výsledkem trestního řízení, je nezbytné, aby prohlášení o vydědění, případně důkazy předkládané v případném sporu, obsahovaly přesnou identifikaci trestního rozsudku. Pokud trestní řízení v době úmrtí zůstavitele ještě neskončilo, pozůstalostní řízení se zpravidla přeruší až do jeho pravomocného ukončení. S posouzením, zda konkrétní trestný čin skutečně naplňuje znak „zvrhlé povahy“, i s procesní stránkou celé věci Vám ráda pomůže naše advokátní kancelář.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
