Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2285/2026, ze dne 22. 9. 2026:
Uvedená vada řízení je o to závažnější, že navazuje na další a velmi vážné pochybení soudního komisaře, který v rozporu s jednoznačným příkazem § 146 z. ř. s. nepředvolal a nevyslechl již v pozůstalostním řízení svědky alografní závěti. Uvedené ustanovení stanoví, že zjistí-li se, že zůstavitel zanechal listinu o pořízení pro případ smrti nebo o prohlášení o vydědění učiněném před svědky, soud (tedy soudní komisař) je vždy vyslechne; to neplatí, prohlásí-li všichni dědici, že na výslechu svědků netrvají, nebo brání-li provedení výslechu svědka závažné okolnosti. Nejvyšší soud ve své judikatuře vyložil, že soudní komisař je v souvislosti s publikací závěti povinen vyslechnout její svědky; výslech slouží k tomu, aby se osoby uplatňující dědické právo mohly seznámit s okolnostmi svědectví a zvážit (i) na jejich základě případné zpochybnění závěti, a současně takový výslech slouží k zachování obsahu výpovědi pro případné sporné řízení či pozdější nedostupnost svědka. Soudní komisař však není oprávněn výpovědi svědků hodnotit a na jejich základě řešit skutkový spor o dědické právo; takový spor náleží k projednání do sporného řízení podle § 170 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 24 Cdo 571/2024; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 24 Cdo 22/2025). Žalobkyně při jednání před soudním komisařem dne 16. 1. 2023 (na č. l. 66 pozůstalostního spisu) nejenže neprohlásila, že na výslechu svědků alografní závěti netrvá, ba naopak výslovně se dožadovala jejich výslechu; soudní komisař však na svou zákonnou povinnost vyslechnout svědky závěti zcela rezignoval, aby obratem bez dalšího žalobkyni odkázal k podání žaloby do sporného řízení. Tím podstatně ztížil (v neprospěch obou sporných stran) možnost zachytit v době bližší úmrtí zůstavitele skutečnosti zjišťované zákonem vyžadovaným a v zásadě obligatorním výslechem svědků a znemožnil obsah takového výslechu konfrontovat s tím, co svědci později uvedli (až) v řízení o podané žalobě. Tato řetězící se pochybení soudu prvního stupně (soudního komisaře) pak podstatně znesnadnila možnost zjistit náležitě skutkový stav, a to přesto, že právě výpovědi svědků alografní závěti jsou jedním z nejvýznamnějších důkazů ve sporu o její pravost a platnost. Tím více se obnažuje potřeba provedení dalších důkazů (nebude-li shledán jiný důvod k vyhovění či zamítnutí žaloby), a to v podobě prověření pravosti podpisu zůstavitele (ostatně zde dovolací soud odkazuje na dále prezentované úvahy k dovolací otázce sub 2/).
