Čtvrtým zákonným důvodem vydědění je podle § 1646 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku takzvané trvalé vedení nezřízeného života. Jde o důvod, který se v praxi často prolíná se zadlužeností či marnotratností, má však vlastní, samostatné vymezení a odlišné podmínky.
Co je „nezřízený život“
Judikatura definuje nezřízený život jako chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy – Nejvyšší soud tuto formulaci potvrdil v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 190/2010 (č. 66/2012 Sbírky soudních rozhodnutí). Typicky půjde o:
- závislost na alkoholu nebo návykových látkách,
- patologické hráčství a závislost na hazardních hrách,
- zadlužování se bez jakékoli reálné vyhlídky na splácení dluhů,
- soustavné vyhýbání se práci,
- opatřování si prostředků k životu nezákonným způsobem,
- zanedbávání vyživovací povinnosti.
Zajímavé je, že podle prvorepublikového rozhodnutí Nejvyššího soudu (Vážný 8879) není nutné, aby takové chování skutečně vyvolalo veřejné pohoršení – postačí, že je způsobilé je vyvolat.
Musí jít o stav trvalý, nikoli ojedinělý
Klíčovou podmínkou je, že nezřízený způsob života musí mít znaky kontinuálnosti a dlouhodobosti – tedy že už zpravidla nelze očekávat návrat k běžnému způsobu života. Jednorázový exces, byť závažný, tento důvod vydědění nenaplňuje.
Zásadní judikaturní korekce: odpovědnost rodiče za výchovu
Snad nejdůležitější a v praxi nejčastěji přehlížené pravidlo vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3213/2012. Soud v něm výslovně uvedl, že při posuzování tohoto důvodu vydědění je třeba zohlednit, zda zůstavitel sám řádně plnil své rodičovské povinnosti a zda chování potomka, v němž je spatřováno vedení nezřízeného života, není bezprostředním a hlavním důsledkem disharmonického rodinného prostředí, ve kterém byl vychováván. Jinými slovy – rodič, který svou vlastní výchovou (nebo její absencí) přispěl k tomu, že jeho dítě sklouzlo k závislostem nebo jinému nezřízenému způsobu života, jej z tohoto důvodu nemůže platně vydědit.
Stejný princip platí i pro souvislost s duševními poruchami. Odborná literatura rozlišuje mezi poruchou, kterou si potomek zavinil sám svým jednáním (typicky alkoholismus nebo toxikomanie jako důsledek užívání návykových látek), a poruchou, která vznikla nezávisle na jeho vůli, například v důsledku onemocnění nesouvisejícího s jeho chováním. Pouze první kategorie by v zásadě měla umožňovat vydědění – trestat někoho za nemoc, kterou si sám nezpůsobil, by odporovalo smyslu tohoto ustanovení.
Praktický příklad
Představte si otce, který svého syna od útlého věku fyzicky trestal, zanedbával jeho školní docházku a sám doma pravidelně nadměrně pil. Syn v dospělosti propadl alkoholismu a dluhům. I kdyby jeho způsob života objektivně naplňoval znaky nezřízeného života, soud by s vysokou pravděpodobností přihlédl k tomu, že jde o přímý důsledek toho, jak byl vychováván – a vydědění by neobstálo.
Co doporučujeme
Tento důvod vydědění vyžaduje pečlivé zdokumentování dlouhodobosti a intenzity daného chování – ideálně formou svědeckých výpovědí, lékařských zpráv nebo záznamů o opakovaných exekucích či insolvenčním řízení. Zároveň je nutné počítat s tím, že soud bude zkoumat i to, jaký byl vztah zůstavitele a potomka v době jeho výchovy. Pokud řešíte podobnou situaci, je vhodné vyhledat odbornou pomoc ještě před sepsáním prohlášení o vydědění, abyste minimalizovali riziko jeho pozdějšího zpochybnění.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz