Sourozence stačí v závěti jednoduše opomenout – na rozdíl od dětí ho nemusíte formálně vydědit ani uvádět důvod, protože sourozenec podle § 1643 občanského zákoníku není takzvaným nepominutelným dědicem a nemá nárok na povinný díl. U dětí je to opačně: i když je zůstavitel v závěti zcela vynechá, mají ze zákona právo domáhat se peněžitého vyrovnání ve výši nejméně tří čtvrtin (nezletilí), respektive jedné čtvrtiny (zletilí) svého zákonného podílu. Vysvětlíme, proč zákon takto rozlišuje, co se stane, když závěť sourozence prostě nezmíní, a kdy přesto může dojít ke sporu.
Kdo je „nepominutelný dědic“ a proč do této skupiny sourozenci nepatří
Nepominutelný dědic je osoba, které zákon garantuje minimální podíl na pozůstalosti bez ohledu na obsah závěti – takzvaný povinný díl. Podle § 1643 odst. 1 občanského zákoníku jsou nepominutelnými dědici výhradně děti zůstavitele, a nedědí-li, jejich potomci. Sourozenci, synovci ani neteře do této chráněné skupiny nepatří vůbec, ani kdyby byli zůstaviteli emočně sebeblíže.
Z toho plyne praktický důsledek: pokud zůstavitel sepíše závěť a odkáže veškerý majetek například svému příteli nebo neziskové organizaci, aniž by se o sourozenci v textu jakkoli zmínil, sourozenec nemá žádný zákonný nárok cokoli požadovat. Závěť tím není nijak dotčena ani zpochybnitelná jen z tohoto důvodu.
Vydědění vs. prosté opomenutí
U dětí jako nepominutelných dědiců potřebuje zůstavitel k tomu, aby jim odepřel jejich povinný díl, výslovné vydědění s uvedením zákonného důvodu (například trvalý nezájem o zůstavitele, odsouzení za úmyslný trestný čin, nebo vedení nezřízeného života), resp. nově lze potomka vydědit platně i bez uvedení důvodu vydědění a v některých případech dokonce i tzv. mlčky bez výslovného vydědění. Pokud zde však ve skutečnosti žádný důvod k vydědění není, má nepominutelný dědic právo domáhat se svého povinného dílu, i kdyby ho závěť výslovně vyloučila.
U sourozenců žádnou obdobu vydědění zákon nezná, a ani ji nepotřebuje. Zůstavitel je může jednoduše v závěti nezmínit, nebo je naopak výslovně vyloučit z dědictví – v obou případech nastává stejný výsledek a žádný z těchto postupů nevyžaduje uvedení důvodu ani prokazování jeho pravdivosti.
Kdy přesto může dojít ke sporu
I když sourozenec nemá nárok na povinný díl, spor může vzniknout jinudy – typicky napadením platnosti závěti jako takové, například pro nedostatek testovací způsobilosti zůstavitele v době jejího sepsání, pro formální vady, nebo pro tvrzený nátlak třetí osoby. Takový spor se ale netýká výše podílu sourozence, nýbrž otázky, zda závěť vůbec platně existuje – v případě úspěchu by pak nastoupilo zákonné dědění, ve kterém by sourozenec dědil podle pravidel třetí třídy.
Proč se přesto vyplatí sourozence výslovně zmínit
Ačkoli to zákon nevyžaduje, doporučujeme zůstavitelům, kteří chtějí sourozence vyloučit, uvést to v závěti výslovně, nikoli je jen mlčky opomenout. Výslovné vyloučení omezuje prostor pro pozdější spekulace, zda zůstavitel na sourozence při psaní závěti vůbec pamatoval, a snižuje riziko, že se sourozenec bude – byť neúspěšně – snažit zpochybnit platnost celé závěti jen proto, že se v ní neobjevuje.
Sepsání závěti, která jasně řeší postavení sourozenců i dalších osob mimo okruh nepominutelných dědiců, doporučujeme konzultovat s advokátem – správně formulovaný text totiž předchází sporům lépe než jakékoli dodatečné vysvětlování úmyslu zůstavitele po jeho smrti.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
