Nedědí-li ve třetí dědické třídě některý ze sourozenců zůstavitele, nastupují na jeho místo jeho vlastní děti, tedy synovci a neteře zůstavitele, podle § 1637 odst. 2 občanského zákoníku – jde o takzvané právo reprezentace, které je zde na rozdíl od jiných situací omezené jen na tuto jednu generaci. Nezáleží přitom na tom, z jakého důvodu sourozenec nedědí. Vysvětlíme, jak reprezentace funguje, kde končí, a upozorníme na dvě důležité výjimky – zřeknutí se dědického práva a takzvanou transmisi – které se s ní často pletou.
Co znamená omezená reprezentace
Právo reprezentace obecně znamená nastoupení potomka do dědického podílu svého předka, pokud tento předek sám nedědí. Ve třetí dědické třídě se toto právo uplatní jen pro děti sourozenců zůstavitele – tedy pro synovce a neteře. Jde o reprezentaci omezenou: uplatní se jen pro tuto jednu generaci a na vzdálenější potomky sourozenců, tedy prasynovce a praneteře zůstavitele, se už nevztahuje.
To je zásadní rozdíl oproti neomezené reprezentaci, kde by mohli nastupovat i vzdálenější potomci bez omezení generací. Prasynovci a praneteře zůstavitele mohou dědit až v šesté dědické třídě podle § 1640 odst. 1 občanského zákoníku, tedy jen tehdy, kdyby ve třetí, čtvrté ani páté třídě nedědil vůbec nikdo.
Formální reprezentace: nezáleží na důvodu
Ve třetí třídě platí takzvaná formální reprezentace – dědické právo synovce nebo neteře není od nikoho odvozené, s původně povolaným sourozencem se počítá jen pro určení velikosti podílu, do kterého reprezentující dědic vstupuje. Nezáleží tedy, zda sourozenec nedědil proto, že zemřel dříve, byl dědicky nezpůsobilý, dědictví odmítl, nebo se ho zřekl.
Zákonem stanovené výjimky, kde by se naopak uplatnila takzvaná materiální reprezentace (důvod nedědění se přenáší i na potomky), se ve třetí třídě týkají pouze zřeknutí se dědického práva podle § 1484 občanského zákoníku – to působí i proti potomkům zřeknuvšího se sourozence, ledaže bylo ujednáno jinak. Úprava vydědění se zde neuplatní vůbec, protože se podle § 1646 odst. 3 vztahuje jen na přímé potomky zůstavitele jako nepominutelné dědice, kterými synovci a neteře nejsou.
Podmínka počatí a dělení podílu mezi sourozence
Synovci a neteře musí být stejně jako všichni dědicové v okamžiku smrti zůstavitele alespoň počati. Nastupují-li reprezentací, dědí vždy stejným dílem – ale jen v rámci podílu svého předka, tedy takzvaně in stirpes. Nemohou tak z pozůstalosti získat víc, než by náležel jejich rodiči, ledaže by dědili ještě z jiného právního důvodu, například z pořízení pro případ smrti.
Reprezentace se přitom týká i osvojených synovců a neteří, podle typu osvojení – této otázce se podrobně věnujeme v samostatném článku o sourozencích a vlivu osvojení.
Kdy reprezentace nenastane: transmise dědického práva
Reprezentaci je třeba odlišit od takzvané transmise dědického práva podle § 1488 občanského zákoníku. Ta nastává, pokud se dědic dožije smrti zůstavitele, ale zemře dříve, než se stihne vyjádřit k tomu, zda dědictví přijímá nebo odmítá. V takovém případě právo reprezentace nenastupuje – místo toho přechází dědické právo tohoto zemřelého dědice na jeho vlastní dědice podle obecných pravidel dědění po něm, nikoli podle omezené reprezentace ve třetí třídě.
Rozlišení mezi reprezentací a transmisí má přímý dopad na to, kdo a s jakým podílem nakonec dědictví nabude, a v praxi je zdrojem řady chybných výpočtů. Pokud ve Vaší rodině zemřel sourozenec zůstavitele krátce před nebo po něm, doporučujeme nechat si situaci posoudit advokátem, než notář řízení uzavře.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz