Sourozencem se ve třetí dědické třídě rozumí bratr nebo sestra zůstavitele jako jeho příbuzný v pobočné linii ve druhém stupni, přičemž nerozhoduje, zda mají sourozenci společné oba rodiče, nebo jen jednoho – plnorodí i polorodí sourozenci dnes dědí stejný podíl. Sourozenecký vztah může vzniknout pokrevním poutem, nebo osvojením, které má na dědické právo zásadní a ne vždy zřejmý dopad. Vysvětlíme, jak se sourozenectví dokládá, jakou roli hraje rozlišení plnorodých a polorodých sourozenců po nedávné opravě výkladu a co se stane s dědickým právem, když je sourozenecký vztah založen na osvojení.
Jak se sourozenectví prokazuje
Sourozenectví se dokládá zpravidla rodnými listy obou sourozenců. Aby byl vztah prokázán, musí se v obou rodných listech shodovat alespoň jeden z rodičů. Pro dědické právo přitom vůbec nezáleží na tom, zda se sourozenci narodili v manželství, mimo něj, ani na tom, zda jsou zletilí, nebo nezletilí.
Plnorodí a polorodí sourozenci: opravený výklad
Sourozenci se společnými oběma rodiči se označují jako plnorodí, se společným jen jedním rodičem jako polorodí. Starší výklad dovozoval, že plnorodý sourozenec má právo na dvojnásobný dědický podíl oproti polorodému – to odpovídalo i dřívějšímu znění vzorce pro výpočet podílu.
Aktualizace komentáře k § 1637 z dubna 2023 toto rozlišování pro výpočet dědického podílu zrušila: plnorodí i polorodí sourozenci dnes dědí stejný díl. Důvodem je, že sourozenci jsou k dědění povoláni jako skupina příbuzných v určitém stupni příbuzenství „v první řadě“, nikoli tím, že by nastupovali do podílů po jednotlivých rodičích zůstavitele. Kdo pracuje se staršími právními texty nebo poradnami, měl by mít tuto změnu na paměti – řada starších zdrojů dosud vychází z původního, dnes už překonaného výkladu.
Sourozenecký vztah vzniklý osvojením
Sourozenecký vztah může vzniknout i osvojením, a to ve dvou různých situacích s odlišnými důsledky.
Pokud je osvojencem sám zůstavitel nebo jeho sourozenec, tedy jeden z nich byl osvojen do rodiny druhého, vzniká mezi nimi u osvojení nezletilého a u osvojení zletilého, které je jeho obdobou, vzájemné dědické právo – a současně zaniká dědické právo osvojence k jeho původní biologické rodině. Po takto osvojeném sourozenci mohou právem reprezentace nastoupit i jeho děti.
Pokud je naopak osvojencem dítě zůstavitelova sourozence (tedy dítě, které by jinak bylo synovcem nebo neteří zůstavitele, je osvojeno mimo tuto rodinu, nebo do ní), platí odlišné pravidlo pro reprezentaci: u osvojení nezletilého může takto osvojené dítě právem reprezentace nastoupit do dědického podílu svého (biologického) sourozence zůstavitele. U osvojení zletilého to naopak možné není.
Proč tahle otázka bývá v praxi problematická
V rodinách, kde k osvojení došlo před více desetiletími, podle starší právní úpravy, nebo kde je vztah mezi sourozenci komplikovaný nevlastním příbuzenstvím, bývá obtížné bez dokladů určit, zda konkrétní osoba sourozenecké dědické právo skutečně má, a pokud ano, zda se na ni vztahuje omezení plynoucí z typu osvojení. Chybné posouzení znamená, že notář buď někoho z okruhu dědiců neprávem vynechá, nebo naopak zahrne osobu, které dědické právo nenáleží.
Pokud je součástí rodiny osvojení jakéhokoli typu a zůstavitel nemá manžela ani děti, doporučujeme nechat si sourozenecké dědické vztahy a jejich právní důsledky prověřit advokátem ještě před zahájením pozůstalostního řízení.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
