Spor o dědické právo ve třetí dědické třídě nastává tehdy, když vedle sebe nemohou obstát nároky všech, kdo si na dědictví činí právo – typicky když sourozenci zůstavitele zpochybní, že s ním spolužijící osoba skutečně sdílela domácnost, nebo naopak popírají, že je někdo skutečně jejich sourozencem. Notář jako soudní komisař takový skutkový spor sám neřeší; podle § 170 zákona o zvláštních řízeních soudních odkáže toho z účastníků, jehož právo se jeví jako slabší, aby ho uplatnil žalobou u soudu, a to ve lhůtě nejméně dvou měsíců. Vysvětlíme, jak notář rozhoduje, koho k žalobě odkázat, co se stane, když žaloba nepřijde, a jaké možnosti mají dědicové, než ke sporu vůbec dojde.
Kdy vzniká spor o dědické právo
Spor o dědické právo nastává, jakmile nemohou vedle sebe obstát nároky všech osob, které se hlásí o dědictví nebo o nichž má notář za to, že by mohly dědit. Typickým příkladem ve třetí třídě je situace, kdy jeden ze sourozenců tvrdí, že druhá osoba nebyla se zůstavitelem po požadovaný rok ve společné domácnosti a nesplňuje tak podmínky spolužijící osoby, zatímco tato osoba tvrdí opak.
Jde-li jen o právní posouzení nesporných skutečností, rozhodne notář (respektive soud) sám usnesením. Vyžaduje-li vyřešení sporu prokázání skutečností, na kterých se dědicové neshodnou, notář sám takové dokazování neprovádí – na to notář jako soudní komisař nemá nástroje ani pravomoc, na rozdíl od soudu ve sporném řízení.
Koho notář odkáže k žalobě
Zákon určuje, že notář odkáže k podání žaloby toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší vzhledem k okolnostem případu. V praxi to obvykle znamená osobu, která tvrdí skutečnosti zakládající její dědické právo – tedy typicky tu, která se domáhá postavení spolužijící osoby a musí prokázat splnění zákonných podmínek. Lhůta k podání žaloby nesmí být kratší než dva měsíce.
Co se stane, když žaloba nepřijde
Pokud odkázaný účastník žalobu ve stanovené lhůtě nepodá, řízení o ní bylo zastaveno, nebo byla žaloba odmítnuta, platí bez dalšího, že spor o dědické právo byl vyřešen v jeho neprospěch. Notář poté usnesením ukončí jeho účast v dědickém řízení a pokračuje bez něj. Jde tedy o poměrně tvrdý následek nečinnosti – zmeškání lhůty fakticky znamená prohru bez soudního jednání ve věci samé.
Co soud ve sporném řízení posuzuje
V řízení o žalobě na určení dědického práva soud řeší předběžnou otázku, zda je sporný dědický titul opodstatněný – tedy typicky právě to, zda byly naplněny podmínky společného žití spolužijící osoby, zda je pravé a platné tvrzené příbuzenství, nebo zda nenastala dědická nezpůsobilost. Účastníci mohou v tomto sporném řízení tvrdit a dokazovat i skutečnosti nad rámec toho, co zaznělo v samotném dědickém řízení.
Spor o to, co vůbec patří do pozůstalosti
Od sporu o dědické právo je třeba odlišit spory o to, zda určitá věc do pozůstalosti patří. I zde platí, že dokud není dědické řízení pravomocně skončeno, nemohou se dědicové domáhat určení, že jsou spoluvlastníky konkrétní věci – teprve dědic, který dědictví neodmítl, se může domáhat určení, že věc byla ke dni úmrtí ve vlastnictví zůstavitele. Po pravomocném rozhodnutí o dědictví se pak nesrovnalosti řeší už jen samostatnou žalobou, například na vydání věci nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
Jak se sporu předem vyhnout
Dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, kterou notář schválí, umožňuje rozdělit majetek prakticky, nikoli jen podle matematických podílů – jeden dědic si ponechá nemovitost, druhý finanční prostředky, třetí dostane vyrovnání. Aby taková dohoda fungovala, musí s ní souhlasit všichni dědicové a nesmí poškozovat ničí zákonná práva. Právě u sourozenců a spolužijící osoby, kde bývá vztah k zůstaviteli různě těsný a emočně nabitý, se vyplatí nechat si návrh dohody i případnou obranu proti odkázání k žalobě posoudit advokátem už v úvodní fázi řízení – ne až poté, co lhůta k žalobě začne běžet.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz