Spolužijící osoba dědí ve třetí dědické třídě stejný podíl jako sourozenec zůstavitele, pokud s ním nejméně rok před jeho smrtí žila ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o ni pečovala, nebo byla na zůstavitele výživou odkázána – vyplývá to přímo z § 1637 odst. 1 občanského zákoníku. Nejčastěji jde o druha či družku bez uzavřeného manželství, splnit podmínky ale může i jiná blízká osoba. Vysvětlíme, co přesně musí spolužijící osoba prokázat, jak se její dědické právo omezuje vůči ostatním třídám a proč bývá dokazování v praxi největším problémem.
Dvě podmínky, které musí platit současně
Zákon vyžaduje splnění dvou podmínek zároveň: soužití ve společné domácnosti nejméně jeden rok bezprostředně před smrtí zůstavitele, a zároveň skutečnost, že spolužijící osoba z tohoto důvodu o domácnost pečovala, nebo byla na zůstavitele výživou odkázána. Chybí-li kterákoli z podmínek, dědické právo nevzniká, i kdyby spolu dvojice žila mnohem déle než rok.
Rozhodující je vždy faktický stav, nikoli formální údaje jako trvalý pobyt na stejné adrese nebo společné nájemní právo k bytu. Notář v pozůstalostním řízení sám takové skutečnosti aktivně nevyhledává – bez součinnosti dědiců je prokazování obtížné.
Kdo vůbec může být spolužijící osobou
Spolužijící osobou může být jakákoli osoba splňující výše uvedené podmínky – i ta, které dědické právo svědčí zároveň z jiného právního titulu, například jako synovci nebo neteři zůstavitele. Taková osoba ale nemůže volit, ve které třídě chce dědit: zákon stanoví, že dědí vždy v té třídě, ve které je povolána nejdříve, a tuto volbu nelze obejít ani dohodou.
Zvláštní omezení platí, pokud by spolužijící osoba měla být jediným dědicem hned ve druhé dědické třídě – tam nemůže dědit samostatně. V takovém případě se dědění posouvá právě do třetí třídy, kde už spolužijící osoba samostatně dědit může.
Souběh se synovcem nebo neteří zůstavitele
Je-li spolužijící osoba zároveň synovcem nebo neteří zůstavitele, může nabýt dědický podíl z obou důvodů současně – jako spolužijící osoba a zároveň právem reprezentace po svém rodiči, sourozenci zůstavitele, pokud on sám nedědí. Tomuto souběhu, a rozdílu oproti situaci, kdy je spolužijící osobou přímo sourozenec zůstavitele (ten dědí jen jako sourozenec), se podrobněji věnujeme v článku o pravidle několikerého příbuzenství.
Proč bývá dokazování v praxi sporné
Nejčastějším problémem je, když ostatní dědicové – typicky sourozenci zůstavitele – existenci nebo trvání společné domácnosti zpochybní. Notář jako soudní komisař nemá k dispozici vyšetřovací nástroje jako soud a v případě sporu odkáže dotčené strany na určovací žalobu. Pozůstalostní řízení se tím prodlouží o měsíce až roky a spolužijící osoba po celou tu dobu nemá jistotu, zda bude moci v bytě zůstavitele dále bydlet nebo nakládat se společným majetkem.
Jak se riziku sporu vyhnout
Nejspolehlivější prevencí je sepsání závěti nebo dědické smlouvy, které postavení partnera nebo jiné blízké osoby jednoznačně vyjasní, aniž by bylo nutné po smrti zůstavitele dokazovat rok společné domácnosti a péči o ni. U nesezdaných párů, spolubydlících pečujících o starší příbuzné nebo jiných forem soužití mimo manželství doporučujeme nechat si postavení případného dědice s advokátem probrat ještě za života zůstavitele.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
