Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 546/2024, ze dne 4. 3. 2025:
Ve znaleckém posudku i ve výpovědi zpracovatele bylo vysvětleno, jak je možné, že zůstavitelka byla schopna samostatně číst psaný text, nebyla však schopna se samostatně pohybovat po okolí (viz bod 6. 2 Znaleckého posudku: „Vycvičený“ pacient je schopen využít i malé ostrůvky zbylého vidění, jestli je v klidu a může přesně zaměřit sledovaný text. Při pohybu vlastním či v okolí se handicap zvýrazní a vidění je pak horší, někdy i výrazně. Orientaci v prostoru zhoršoval i výpad periferního vidění při glaukomu). Rovněž je ve znaleckém posudku vysvětleno, že záznamy ve [podezřelý výraz] dokumentaci o praktické nevidomosti byly učiněny zdravotníky bez erudice v posuzování praktické použitelnosti zbytku vizu (rovněž bod 6.2. posudku). Není ani důvodná námitka žalobkyně, že znalecký ústav při formulování svých závěrů vycházel pouze ze svědeckých výpovědí učiněných v tomto řízení. Naopak, ze znaleckého posudku jasně plyne, že znalecký ústav vycházel ze všech lékařských zpráv, které byly obsahem spisu.
Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud prvního stupně při zjišťování schopnosti zůstavitelky přečíst závěť nevyšel, vyšel pouze z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], primárně však vyšel, jak shora uvedeno, z revizního znaleckého posudku. Svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] považoval soud prvního stupně za věrohodnou; měl za to, že notářka neměla žádný důvod postupovat při sepisu závěti v rozporu se zákonem a v případě, že by zjistila, že zůstavitelka není schopna si text závěti přečíst, nic jí nebránilo v tom zajistit účast tří svědků při tomto úkonu, tak jak to vyžaduje ust. § 1535 o. z., což by ve [podezřelý výraz] zařízení, které disponuje dostatečným personálním vybavením, neměl být žádný problém. Ani tomuto hodnocení věrohodnosti svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nemá odvolací soud co vytknout. Skutečnost, že žalobkyně posléze podala na svědkyni stížnost na Notářskou komoru, z ní nemůže sama o sobě učinit nevěrohodnou či zaujatou. Pak by totiž bylo možno znevěrohodnit jakéhokoliv svědka tím, že na něj bude podána stížnost či jiný podnět k prověření.
Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalobkyně, že se soud prvního stupně nezmiňuje o řadě důkazů ve prospěch žalobkyně. Naopak, soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku důkladně popsal obsah všech v řízení provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř.
Závěr soudu prvního stupně, že zůstavitelka byla schopna závěť přečíst, tak vyplývá z provedeného dokazování, proto nebylo třeba, aby byla závěť uzavřena postupem dle § 65 až 68 notářského řádu (tedy za účasti dvou svědků). Ust. § 1535 o. z. ve znění od [datum], na které poukazoval soud prvního stupně, ani ust. § 1536 o. z. (také ve znění od [datum]), na které poukazovala žalobkyně, nejsou použitelná, neboť se týkají závěti pořízené soukromou listinou.
Odvolací soud se ztotožňuje i se skutkovými závěry a právními závěry soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení způsobilosti zůstavitelky sepsat závěť a o posouzení její vůle takové jednání učinit, k tomu odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně. Ostatně ani odvolatelka proti těmto závěrům nijak nebrojí.
Odvolací soud s ohledem na shora uvedené sdílí závěr soudu prvního stupně, že zůstavitelka závěť ze dne [datum], učiněnou formou veřejné listiny, sepsala na základě svobodného rozhodnutí a zcela způsobilá takové právní jednání učinit a závěť netrpí ani formální vadou, která by ji činila neplatnou. Skutečnost, že závěť byla sepsána jen několik dní před smrtí zůstavitelky, nemá na její platnost žádný vliv.
