Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 Co 870/2024, ze dne 25. 10. 2024:
Z uvedených skutkových závěrů soudu prvního stupně odvolací soud vychází. Podstatné je zjištění, že zůstavitel trpěl duševní poruchou – středně těžkou demencí smíšené etiologie se složkou atroficko degenerativní a alkoholovou, následkem které nebyl způsobilý právně jednat při pořízení allografní závěti ze dne 2.11.2015. Tento závěr vyplývá ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO], tedy znalců z oboru psychiatrie, který zůstavitele vyšetřili. V případě [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] odborné vyšetření proběhlo v únoru 2016, tj. cca tři měsíce po pořízení závěti. Znalec měl k dispozici zdravotní dokumentaci, z níž vyplývá, že vyšetření zůstavitele v srpnu 2015 ukázalo úbytek mozkové tkáně, což potvrzuje přítomnost demence. Znalec podal znalecký posudek v roce 2016, kdy byl také vyslechnut. Shodný závěr učinil i v roce 2024. Vysvětlil, že znalecký posudek zpracoval na základě psychiatrického vyšetření. Jedná se o cíleně vedený rozhovor, který je strukturovaný a vede k diagnóze. Znalec vysvětlil, že obsah svědeckých výpovědí, na které je poukazováno v odvolání žalovaného 1) nemění nic na jeho znaleckých závěrech, neboť vyjádření svědků, na něž je odkazováno, odporuje jiným svědeckým výpovědím, které se rovněž vyjadřovaly k duševnímu stavu zůstavitele, avšak naprosto odlišným způsobem. V řízení vyslechnutí svědci [Jméno zainteresované osoby 2/0] st., [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] či [jméno FO] potvrzovali dobrý duševní stav zůstavitele, zatímco [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] či [jméno FO], hovořili o zmatenosti a změnách duševního stavu zůstavitele. To je důvod, proč z těchto svědectví nelze vycházet. Odlišnost svědeckých výpovědí týkajících se duševního stavu zůstavitele je možné vysvětlit i tím, že svědci jako laici nemuseli být schopni skutečný duševní stav zůstavitele zjistit z důvodů, k nimž se znalec ve svém posudku a výpovědi vyjádřil. Závěr o přítomnosti duševní poruchy je závěrem odborným, příslušejícím znalci, který vycházel ze zdravotní dokumentace. V případě posuzovaného [jméno FO] šlo o postupné zhoršování jeho schopností, které však mohou mít i výkyvy během jediného dne. Pochybnost o schopnosti zůstavitele pořídit závěti s plným vědomím dopadu závěti svědčí i to, že ze svědeckých výpovědí (i těch, na které poukazuje žalovaný 1) v podaném odvolání) vyplývá, že zůstavitel sice uvažoval o žalovaném 1) jako dědici, nikoliv však ve vztahu k celému svému majetku, jak z předmětné závěti z prosince 2015 nakonec vyplývá. Tato závěť se dokonce týká i majetku, který zůstavitel v době pořízení závěti nevlastnil. Svědkyně [jméno FO] [jméno FO] uváděla, že zůstavitel dlouhodobě uvažoval o tom, jak naloží se svým majetkem, kromě žalovaného 1), o němž uvažoval ve vztahu k lesům, které vlastnil, mluvil o dalších dědicích ve vztahu k rybníkům o p. Vrbové, která se o ně starala, ale i o příbuzném původním žalobci či církvi.
Vzhledem k tomu, že na základě uvedených skutečností lze mít za prokázané, že zůstavitel v době pořízení závěti ze dne 2.12.2015 trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu jednání nezpůsobilým, je namístě závěr o neplatnosti uvedené závěti podle § 581 věta druhá o.z., což je důvodem vyhovění žalobě, jíž se žalobkyně domáhá určení, že žalovaný 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] není dědicem zůstavitele [jméno FO] podle závěti ze dne [datum] (výrok III. napadeného rozsudku).
