V minulém článku jsme popsali, co hrozí dědici, který výhradu soupisu neuplatní. Nyní se podíváme na druhou stranu mince – co konkrétně uplatnění výhrady soupisu znamená a jak dědice skutečně chrání.
Princip pro viribus hereditatis
Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, odpovídá za dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti podle zásady označované latinsky pro viribus hereditatis – tedy „podle sil dědictví“. Znamená to, že sice odpovídá i svým vlastním majetkem, ale nikdy není povinen na úhradu dluhů zůstavitele vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena majetku, který sám nabyl (§ 1706). Jakmile tuto hranici uhradí, jeho odpovědnost končí – i kdyby dluhy zůstavitele byly ve skutečnosti mnohem vyšší.
Kdo výhradu soupisu získává
Výhrada soupisu svědčí především dědici, který ji řádně a včas uplatnil písemně nebo ústně do protokolu u soudu či soudního komisaře v řízení o pozůstalosti. Zvláštní kategorií jsou pak dědicové, kterým výhrada náleží přímo ze zákona, aniž by ji museli sami uplatňovat – jde o takzvané osoby pod zvláštní ochranou a o stát, který nabývá dědictví jako takzvanou odúmrť. Těmto se podrobněji věnujeme v samostatném článku.
Nezáleží na tom, zda byl soupis skutečně proveden
Zajímavým a v praxi často přehlíženým pravidlem je, že samotné uplatnění výhrady soupisu postačí k tomu, aby nastaly její právní účinky ve prospěch dědice – není přitom rozhodné, zda byl soupis pozůstalosti skutečně nařízen a proveden, ani z jakého důvodu k tomu případně nedošlo. Stejně tak nevadí, pokud byl klasický soupis nahrazen jednodušším postupem, tedy seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici, nebo společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku. Pro dědice je tedy klíčové samotné uplatnění výhrady u soudu, nikoli formální dokončení celého inventarizačního procesu.
Jak se počítá cena nabytého dědictví
Rozsah odpovědnosti dědice s výhradou soupisu se odvíjí od ceny majetku zařazeného do aktiv pozůstalosti podle výsledků řízení o pozůstalosti, oceněného ke dni smrti zůstavitele. K tomuto majetku se dále připočítává to, co se dědici započítává na jeho povinný díl nebo na dědický podíl (typicky dary poskytnuté zůstavitelem za jeho života), a zohledňuje se zatížení majetku odkazy. Pokud později vyjde najevo, že zůstavitel měl ještě další, dosud neznámý majetek, nebo se prokáže, že ocenění v řízení o pozůstalosti neodpovídalo skutečné hodnotě, cena nabytého dědictví se dodatečně upraví tak, aby odpovídala skutečnosti – a to i v samostatném soudním řízení vedeném mimo pozůstalostní spis, ať už ve prospěch, nebo v neprospěch dědice.
Výhrada soupisu chrání i nabyvatele dědictví
Pokud dědic dědictví (respektive dědické právo) po skončení řízení o pozůstalosti smluvně zcizí třetí osobě, přechází na tuto osobu i výhoda řádně a včas uplatněné výhrady soupisu. Pokud sám dědic výhradu neuplatnil, může to teoreticky ještě učinit nabyvatel, ale jedině tehdy, pokud původnímu dědici v okamžiku převodu ještě neuplynula zákonná nebo prodloužená lhůta pro její uplatnění.
Naše doporučení
I s výhradou soupisu je třeba postupovat obezřetně – jak ukážeme v dalších dílech této série, dědic o ni může za určitých okolností přijít i poté, co ji řádně uplatnil. Pokud se chystáte na jednání s notářem v rámci řízení o pozůstalosti nebo již čelíte požadavku věřitele na úhradu zůstavitelova dluhu, doporučujeme nechat si posoudit, zda a v jakém rozsahu Vám výhrada soupisu svědčí – může to znamenat zásadní rozdíl mezi úhradou dluhu v řádu statisíců a ochranou zbytku Vašeho majetku.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
