Mnoho dědiců i věřitelů zůstavitele si klade otázku, od jakého okamžiku vlastně dědicova povinnost hradit dluhy zůstavitele reálně vzniká a jak dlouho mohou věřitelé svá práva vůči dědicům uplatňovat. Odpovědi na obě otázky mají praktický dopad na to, jak by měl věřitel i dědic v konkrétní situaci postupovat.
Kdo hradí dluhy do skončení řízení o pozůstalosti
Dědicové jsou povinni hradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti (svým vlastním jměním) až od okamžiku, kdy nabude právní moci usnesení o dědictví. Do té doby uspokojuje pozůstalostní věřitele výhradně ten, kdo v mezidobí pozůstalost spravuje, a to jen z majetku, který patří přímo do pozůstalosti. Věřitel se tedy nemůže domáhat úhrady dluhu přímo po dědicích dříve, než bude řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno.
Prodloužená ochrana promlčecí doby
Zákon zároveň věřitele chrání před tím, aby jim v důsledku (často zdlouhavého) řízení o pozůstalosti marně uplynula promlčecí doba jejich pohledávky. Pokud se věřitel domáhá uspokojení své pohledávky až po skončení řízení o pozůstalosti, neuplyne mu promlčecí doba dříve než šest měsíců ode dne, kdy usnesení o dědictví nabylo právní moci. I kdyby tedy „běžná“ promlčecí doba pohledávky uplynula už v průběhu samotného pozůstalostního řízení, věřitel má jistotu, že mu zůstává ještě přinejmenším těchto šest měsíců na uplatnění nároku u soudu.
Rozsah odpovědnosti se posuzuje samostatně, nezávisle na pozůstalostním řízení
Důležitým doplňkem k této časové ose je skutečnost, že závěry, které v rámci řízení o pozůstalosti učiní notář o hodnotě majetku zůstavitele, výši jeho dluhů a čisté hodnotě dědictví, nejsou pro pozdější spor mezi věřitelem a dědicem závazné. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3183/2007 potvrdil, že soud, který rozhoduje o žalobě věřitele na zaplacení pohledávky, se musí rozsahem a hodnotou zůstavitelova majetku zabývat znovu a samostatně, nezávisle na výsledcích pozůstalostního řízení. Dědic se tedy nemůže spolehnout na to, že jeho odpovědnost bude v pozdějším sporu automaticky odpovídat tomu, jak byla vyčíslena v usnesení o dědictví.
Otázku rozsahu ručení nelze řešit až v exekuci
Prvorepublikový Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. R I 875/27 (publikovaném jako Vážný 7717) zdůraznil zásadu, která je aktuální dodnes: otázku, zda a v jakém rozsahu dědic ručí za pozůstalostní dluhy, je třeba vyřešit ve sporu o zaplacení dluhu, nikoli až v navazujícím exekučním řízení. Rozhodná je přitom hodnota pozůstalostního jmění nikoli podle inventáře, ale ke dni, kdy dědici byla pozůstalost skutečně odevzdána (tedy v dnešní terminologii ke dni právní moci usnesení o dědictví) – přičemž věřitel může prokazovat, že stav pozůstalosti byl v té době pro něj příznivější, a dědic naopak, že se stav majetku do té doby zhoršil.
Naše doporučení
Pokud jste věřitelem zůstavitele a řízení o pozůstalosti se zdá zdlouhavé, není třeba se obávat, že by Vám marně uplynula promlčecí doba – zákon Vás v tomto ohledu chrání. Pokud jste naopak dědicem a věřitel po Vás požaduje úhradu dluhu, doporučujeme nespoléhat jen na hodnoty uvedené v usnesení o dědictví, ale nechat si rozsah vlastní odpovědnosti odborně přezkoumat, zejména pokud máte pochybnosti o správnosti ocenění majetku provedeného v průběhu pozůstalostního řízení.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
