Konkrétní příklady dokážou právní úpravu vysvětlit srozumitelněji než sebelepší výklad paragrafů. Následující příběh je fiktivní, jeho parametry jsme ale sestavili tak, aby věrně odrážely to, jak dědění ve čtvrté dědické třídě podle § 1638 občanského zákoníku skutečně funguje – včetně detailů, které klienty nejčastěji překvapí.
Výchozí situace
Pan Novák zemřel v 61 letech, aniž by sepsal závěť. Nikdy se neoženil a neměl děti. Jeho oba rodiče už nežili a jako jedináček neměl ani sourozence, tedy ani žádné synovce, neteře, tety nebo strýce, kteří by mohli dědit ve druhé nebo třetí dědické třídě. Notář pověřený projednáním dědictví proto musel postoupit v posloupnosti dál – ke čtvrté dědické třídě, tedy k prarodičům pana Nováka.
Kdo se v rodině objevil
Po prošetření rodinných poměrů notář zjistil následující:
- Ze strany otce pana Nováka žil už jen jeho děd Metoděj, babička z otcovy strany zemřela o několik let dříve.
- Ze strany matky žili oba prarodiče – děd Jaroslav i babička Žofie… vlastně nikoliv, babička Žofie zemřela ještě před svým manželem, takže ze strany matky zůstal naživu jen děd Jaroslav.
Výsledná situace tedy byla: dva žijící prarodiče – Metoděj (ze strany otce) a Jaroslav (ze strany matky).
Jak se dědictví rozdělilo
Klíčová otázka, kterou si oba muži kladli, zněla: dostane víc ten, kdo je „jediný přeživší“ ze své strany rodiny, nebo se to nějak zohlední jinak? Odpověď byla jednoduchá a možná trochu překvapivá: žádný rozdíl mezi stranami rodiny se nedělá. Podle aktuálně platné úpravy dědí všichni dědící prarodiče stejným dílem bez ohledu na to, z jaké strany pocházejí a kolik jich na dané straně přežilo.
Protože dědili celkem dva prarodiče, každému z nich připadla přesně jedna polovina pozůstalosti – Metodějovi i Jaroslavovi stejně, bez ohledu na to, že u Metoděje „vypadla“ jedna osoba z jeho páru a u Jaroslava také.
Co se stalo s podílem babiček, které už nežily
Ani babička ze strany otce, ani babička ze strany matky už v době úmrtí pana Nováka nežily. Jejich podíly se tedy neuvolnily „jejich potomkům“ (což ostatně u prarodičů dává smysl jen teoreticky – šlo by o sourozence rodičů zůstavitele, kteří by měli šanci dědit už dříve, ve třetí třídě). Místo toho se jejich podíly jednoduše přerozdělily mezi zbývající žijící prarodiče, tedy mezi Metoděje a Jaroslava. Právo zastoupení, které známe z nižších dědických tříd, se ve čtvrté třídě neuplatňuje vůbec.
Co dědici museli notáři doložit
Ani jeden z dědiců neměl u sebe rovnou všechny potřebné doklady. Vzhledem k tomu, že rodný list pana Nováka (vydaný po roce 2002) uváděl už jen jeho rodiče, museli oba prarodiče navíc doložit rodné listy svých vlastních dětí (tedy rodičů pana Nováka), aby notář mohl příbuzenský řetězec spolehlivě ověřit. Shromáždění těchto dokumentů zabralo několik týdnů, protože část matrik bylo nutné dohledat na jiném obecním úřadě, než kde dědicové aktuálně bydleli.
Jak řízení dopadlo
Metoděj i Jaroslav se nakonec dohodli, že si pozůstalost (byt a drobné úspory) rozdělí právě podle zákonných podílů, tedy napůl, a byt následně prodají třetí osobě, výtěžek si pak rozdělí. Vzhledem k tomu, že o finanční situaci pana Nováka za jeho života příliš nevěděli, oba raději uplatnili výhradu soupisu pozůstalosti, aby neručili za případné dosud neznámé dluhy nad rámec toho, co z dědictví skutečně získali.
Co si z tohoto příkladu odnést
Tento příběh ukazuje typickou situaci, kdy se dědictví po bezdětném a neženatém zůstaviteli dostane až ke čtvrté dědické třídě – a ukazuje také, jak snadno může dojít k mylné představě o tom, že „kdo má na své straně víc přeživších prarodičů, dostane víc“. Zákon to nevidí takto: rozhoduje pouze celkový počet dědících prarodičů, ne to, z jaké strany rodiny pocházejí.
Řešíte podobnou situaci ve Vaší rodině, nebo si nejste jistí, jak by se Váš majetek dědil bez závěti? Domluvte si s naší advokátní kanceláří konzultaci – rádi Vám vše probereme na míru vaší konkrétní rodinné situaci.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
