Otázka, kdo je právním rodičem dítěte vychovávaného registrovanými partnery, dlouhodobě rezonuje nejen ve společenské diskuzi, ale i před českými soudy – a má přímý dopad na to, kdo po takovém dítěti (nebo po takovém rodiči) může dědit. Tento článek shrnuje, jak se v posledních letech vyvíjela rozhodovací praxe Ústavního soudu v této oblasti a jaké to má důsledky pro druhou dědickou třídu.
Registrovaný partner dědí stejně jako manžel
Základní pravidlo je jednoduché: registrovaný partner zůstavitele má ve druhé dědické třídě stejné dědické právo jako manžel (§ 3020 občanského zákoníku) – dědí tedy vždy nejméně polovinu pozůstalosti, pokud dědí spolu s dalšími osobami, nebo celou pozůstalost, dědí-li sám. Rozhodující je, zda registrované partnerství, které vzniká zvláštním zákonem stanoveným způsobem, trvalo k okamžiku smrti zůstavitele – bez ohledu na to, zda partneři spolu fakticky žili a hospodařili.
Komplikovanější otázkou je ale postavení dětí registrovaných partnerů a jejich vzájemné dědické právo s oběma partnery jako svými rodiči – a právě zde česká judikatura prošla v posledních letech zajímavým vývojem.
Zrušení zákazu osvojení jedním z registrovaných partnerů
Do roku 2016 platilo, že trvající registrované partnerství bránilo tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Toto omezení zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 7/15. Tím se otevřela cesta k tomu, aby si dítě mohl osvojit alespoň jeden z registrovaných partnerů jako jednotlivec.
Zůstalo ale v platnosti obecné pravidlo, podle kterého o osvojení mohou společně žádat pouze manželé nebo jeden z manželů; jiná jednotlivá osoba jen výjimečně. V důsledku toho, pokud dítě osvojí jeden z registrovaných partnerů jako jednotlivec, zapisuje se do matriky jen tento jeden osvojitel jako rodič, zatímco zápis o druhém (biologickém) rodiči dítěte se z matriky vypouští. Oba registrovaní partneři tak podle českého vnitrostátního práva nemohou být zapsáni jako rodiče téhož osvojeného dítěte současně – a to má přímý dopad na okruh osob, které po dítěti (nebo dítě po nich) mohou dědit jako jeho právní rodiče.
Uznání zahraničního rodičovství: kalifornský případ
Odlišnou otázkou je uznávání rodičovství založeného v zahraničí. Ústavní soud nálezem ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, řešil případ, ve kterém šlo o uznání zápisu rodičovství dvou mužů – manželů – podle kalifornského práva i v České republice. Ústavní soud v tomto případě uznání zahraničního rodičovského statusu připustil. Rozhodnutí vyvolalo v odborné literatuře rozsáhlou diskuzi – kriticky se k němu postavil například I. Telec v časopise Právní rozhledy (2017, č. 19), zatímco M. Grochová věnovala tématu omezení přístupu k právnímu rodičovství samostatný článek v témže časopise (2017, č. 1).
Kdy uznání zahraničního osvojení naopak neuspělo
Novější nález ale ukazuje, že uznání zahraničních rozhodnutí není automatické. Ústavní soud nálezem ze dne 11. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 6/20, zamítl návrh na zrušení ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, které podmiňuje uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení tím, že by takové osvojení bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. V posuzovaném případě šlo o dva registrované partnery, kteří v zahraničí společně osvojili dvě nezletilé děti – české soudy uznání tohoto cizozemského rozhodnutí odepřely právě proto, že český právní řád společné osvojení dítěte registrovanými partnery neumožňuje.
Proč je to pro dědické právo klíčové
Tento vývoj judikatury má přímý dopad na řízení o pozůstalosti ve druhé dědické třídě, protože určuje, kdo je vůbec právním rodičem zůstavitele (nebo naopak právním dítětem zůstavitele, je-li zůstavitelem sám registrovaný partner). Konkrétně:
- Pokud si dítě osvojil jen jeden z registrovaných partnerů jako jednotlivec, dědické právo ve druhé dědické třídě vzniká jen mezi dítětem a tímto jedním osvojitelem – nikoliv automaticky i vůči jeho partnerovi, ledaže je partner současně biologickým rodičem, jehož zápis nebyl vymazán.
- Pokud rodičovství vzniklo v zahraničí (například v USA) a jde o typ vztahu, který uznává i české právo (např. manželství muže a ženy nebo, podle nálezu I. ÚS 3226/16, i specifické případy manželů stejného pohlaví), může být takové rodičovství uznáno i pro účely dědění v ČR.
- Pokud ale šlo o zahraniční osvojení oběma registrovanými partnery společně, hrozí, že české soudy uznání takového osvojení odepřou – a v takovém případě by pro účely dědického práva byl právním rodičem dítěte jen jeden z nich, případně žádný z nich, podle konkrétních okolností zahraničního rozhodnutí.
Co z toho pro rodiny registrovaných partnerů plyne
Tato oblast se vyznačuje značnou právní nejistotou a rychlým vývojem judikatury. Rodinám, ve kterých je rodičovství založeno v zahraničí nebo kde je registrovaný partner osvojitelem jen jednoho z rodičů dítěte, doporučujeme:
- nespoléhat na automatické uznání zahraničního rodičovského statusu v českém dědickém řízení,
- ověřit si předem, jak je rodičovství skutečně zapsáno v české matrice a zda odpovídá zamýšlenému okruhu právních rodičů,
- zvážit sepsání závěti, která jednoznačně určí, kdo má po zůstaviteli dědit, a předejde tak nejistotě plynoucí z případného sporu o uznání rodičovství.
Poradíme vám s vaší konkrétní rodinnou situací
V naší advokátní kanceláři sledujeme aktuální vývoj judikatury týkající se rodičovství a dědického práva registrovaných partnerů. Pomůžeme Vám:
- posoudit, jaké dědické právo ve Vaší rodině skutečně vzniklo,
- prověřit, zda je zahraniční rodičovský status uznatelný pro účely dědění v ČR,
- připravit závěť, která Vaši rodinnou situaci právně jednoznačně ošetří.
Domluvte si konzultaci – v této oblasti je prevence formou dobře sepsané závěti obvykle mnohem jistější cestou než spoléhání na budoucí soudní uznání.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
