Pokud po zůstaviteli nezůstaly žádné děti ani jiní potomci, nastupuje dědění podle druhé dědické třídy – a pravidla pro výpočet podílů se citelně liší od té první. Manžel zde náhle může dědit i sám, a pokud dědí s dalšími osobami, zákon mu garantuje minimální podíl bez ohledu na to, kolik dalších dědiců se o pozůstalost dělí. Tento článek vysvětluje mechaniku výpočtu, princip přirůstání podílů a jednu skutečně neobvyklou výjimku z pravidla o vyloučení několikerého příbuzenství.
Kdo dědí ve druhé třídě a základní pravidlo rozdělení
Podle § 1636 odst. 1 občanského zákoníku se ve druhé dědické třídě dědí tehdy, nedědí-li zůstavitelovi potomci – tedy pokud zůstavitel neměl děti, nebo žádné z nich (ani vzdálenější potomci právem reprezentace) nedědí. Ve druhé třídě jsou k dědění povoláni: manžel (nebo registrovaný partner) zůstavitele, jeho rodiče, a tzv. spolužijící osoba.
Základní pravidlo zní, že všichni dědicové druhé třídy dědí stejným dílem – s jednou důležitou výjimkou: manžel vždy dědí nejméně polovinu pozůstalosti, bez ohledu na to, kolik dalších dědiců je s ním povoláno k dědění.
Výpočet krok za krokem
Odborná literatura k výpočtu podílů uvádí jednoduché vzorce. Dědí-li manžel spolu s dalšími osobami, jeho podíl vždy činí 1/2 pozůstalosti; zbylá polovina se dělí rovným dílem mezi ostatní dědice podle vzorce (1/y)/2, kde y je počet zůstavitelových dědiců bez manžela. Pokud manžel nedědí vůbec, zbylí dědicové si rozdělí celou pozůstalost rovným dílem podle vzorce 1/y, kde y je jejich celkový počet. Pokud manžel dědí jako jediný dědic, náleží mu celá pozůstalost.
Příklad: Po zůstaviteli, který neměl děti, dědí manželka, oba rodiče a spolužijící osoba (druh, se kterým dlouhodobě žil ve společné domácnosti). Manželce náleží jedna polovina pozůstalosti. Zbylá polovina se rozdělí rovným dílem mezi tři zbývající dědice (oba rodiče a spolužijící osobu) – každému z nich připadne jedna šestina celé pozůstalosti.
Přirůstání dědických podílů místo reprezentace
Jeden z nejdůležitějších rozdílů oproti první dědické třídě spočívá v tom, že ve druhé dědické třídě se neuplatní právo reprezentace. Pokud tedy někdo z povolaných dědiců nedědí (zemřel dříve, dědictví odmítl, je dědicky nezpůsobilý), jeho místo nezaujímají jeho potomci – místo toho se jeho podíl rozpustí (přiroste) mezi zbývající dědice druhé třídy, jako by tento dědic nikdy nebyl.
I zde ale zůstává v platnosti pravidlo o minimálním podílu manžela. Pokud by mělo dědit šest osob – manžel, oba rodiče a spolužijící osoba, a jeden z rodičů nedědí – nepočítá se s uvolněným podílem jako s „volným místem“ pro ostatní rovným dílem, ale znovu se aplikuje základní pravidlo: manželovi zůstává polovina pozůstalosti a zbylá polovina se dělí mezi zbylé dědice (jednoho rodiče a spolužijící osobu) – tedy po jedné čtvrtině každému.
Kdy se přechází do třetí dědické třídy
Přirůstání podílů má ale svou hranici. Pokud by po odečtení všech dědiců, kteří nedědí, zbyla jen spolužijící osoba bez manžela a bez rodičů zůstavitele, dědění podle druhé třídy se neuplatní vůbec – spolužijící osoba totiž nemůže ve druhé dědické třídě nikdy dědit samostatně. V takovém případě přechází dědění rovnou do třetí dědické třídy, kde už spolužijící osoba dědit samostatně může, spolu se sourozenci zůstavitele.
Neobvyklá výjimka: kdy se přece jen uplatní několikeré příbuzenství
V první dědické třídě se u vzdálenějších potomků může uplatnit tzv. pravidlo o několikerém příbuzenství – dědic příbuzný se zůstavitelem ze dvou stran dědí dvojnásobný podíl. Ve druhé dědické třídě se toto pravidlo v zásadě neuplatní vůbec: rodiče zůstavitele jsou s ním příbuzní vždy jen v prvním stupni, kde ke zdvojení příbuzenství dojít nemůže, a manžel ani spolužijící osoba nejsou k dědění povoláni z titulu příbuzenství.
Odborná literatura ale upozorňuje na jednu skutečně neobvyklou výjimku, která se váže spíše k principu než k doslovnému pravidlu o několikerém příbuzenství: pokud by zůstavitel uzavřel manželství s vlastní matkou (tedy šlo by o manželství postižené vadou příbuzenství), přicházela by matka v úvahu jako dědička hned ze dvou důvodů zároveň – jako matka z titulu příbuzenství a současně jako manželka z titulu manželství. Odborná literatura ovšem zároveň otevírá otázku, zda by dědění z titulu takového manželství nemělo být vyloučeno na základě obecné zásady, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 odst. 2 občanského zákoníku) – ostatně takové manželství by bylo od počátku zatíženo neplatností pro příbuzenský poměr mezi manžely. Jde o čistě doktrinální, v praxi extrémně vzácnou úvahu, která ale dobře ilustruje, jak hluboko musí právní analýza při výpočtu dědických podílů někdy zajít.
Proč se výpočet podílů ve druhé třídě vyplatí nechat zkontrolovat
I zdánlivě jednoduché pravidlo „manžel nejméně polovinu, zbytek rovným dílem“ v praxi komplikuje kombinace přirůstání podílů, otázka, zda a kdy se již přechází do třetí dědické třídy, a specifické postavení spolužijící osoby, jejíž dědické právo bývá samo o sobě sporné (viz náš samostatný článek o spolužijící osobě). Doporučujeme se poradit s advokátem zejména, pokud:
- ve druhé třídě dědí více osob a je nejasné, jak přesně se jejich podíly vypočítají,
- je sporné, zda spolužijící osoba splňuje zákonné podmínky, a tedy zda vůbec do výpočtu patří,
- některý z dědiců druhé třídy nedědí a je třeba přesně určit, jak se jeho podíl rozpustí mezi ostatní.
Necháte si podíly přesně spočítat?
V naší advokátní kanceláři pomáháme dědicům přesně vypočítat jejich podíly ve druhé dědické třídě, včetně složitějších situací s uvolněnými podíly a spolužijícími osobami. Pomůžeme vám:
- provést přesný výpočet dědických podílů ve Vašem konkrétním případě,
- posoudit, zda se v konkrétní situaci již přechází do třetí dědické třídy,
- zastupovat Vás při jednání s notářem.
Domluvte si konzultaci a mějte jistotu, že Váš dědický podíl je spočítaný správně.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
