Mezinárodní prvek v dědictví dnes není výjimkou, ale běžnou realitou – Češi žijí a pracují v zahraničí, cizinci žijí a umírají v Česku, rodiny mají členy s různou státní příslušností roztroušené po několika zemích. Než se pustíme do konkrétních postupů, je užitečné mít přehled o tom, jaké typy mezinárodních situací vůbec existují a jak se od sebe liší – protože odpověď na otázku „podle jakého práva se bude dědit a kde“ závisí na kombinaci hned několika faktorů.
Tři základní scénáře, se kterými se v praxi setkáváme
Cizí státní příslušník s obvyklým pobytem v Česku. Cizinec, který v Česku dlouhodobě žil a zde zemřel, bude mít dědictví projednáváno podle českého práva jako celek – bez ohledu na to, jaké měl občanství, a bez ohledu na to, kde všude po Evropské unii vlastnil majetek.
Český občan žijící v Česku s majetkem v zahraničí. Nejjednodušší situace – dědické řízení proběhne v Česku podle českého práva, majetek v zahraničí se do něj zahrne, a pro jeho vypořádání v dané zemi poslouží evropské dědické osvědčení (v rámci EU), případně samostatné řízení podle tamních pravidel (mimo EU).
Český občan žijící dlouhodobě v zahraničí. Zde se dědictví v zásadě řídí právem země, kde měl v době smrti obvyklý pobyt – nikoli českým právem, přestože zůstal českým občanem. Této osobě ale nařízení dává možnost zvolit si výslovně české právo, čímž se lze tomuto důsledku vyhnout.
Podrobněji se otázkou rozhodného práva a volbou práva zabývá náš samostatný článek o dědění majetku v zahraničí – zde se zaměříme spíš na to, jak funguje mezinárodní příslušnost soudů a uznávání rozhodnutí mezi státy.
Který soud (notář) je příslušný
Obecné pravidlo
Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 jsou k projednání dědictví jako celku příslušné soudy toho členského státu, kde měl zůstavitel v době smrti obvyklý pobyt – stejné kritérium, které určuje i rozhodné právo. V naprosté většině případů tak splývá otázka „kde se řízení povede“ s otázkou „podle jakého práva se bude dědit“.
Dohoda o volbě soudu (prorogace)
Zvolil-li si zůstavitel jako rozhodné právo právo státu své státní příslušnosti, mohou se dotčené strany (dědicové, další zúčastněné osoby) dohodnout, že věc bude výlučně projednávat soud právě tohoto státu, nikoli soud podle obvyklého pobytu zůstavitele. Taková dohoda musí být písemná. Jde o užitečný nástroj tam, kde si zůstavitel zvolil české právo, ale zemřel s obvyklým pobytem v zahraničí – dědicové se pak mohou dohodnout, že řízení povede přímo český soud (notář), místo aby museli komunikovat se zahraničním orgánem aplikujícím sice české právo, ale cizím procesním postupem.
Podpůrná příslušnost
Není-li podle obecného pravidla příslušný žádný soud členského státu (typicky proto, že zůstavitel měl obvyklý pobyt mimo EU), nastupuje tzv. podpůrná příslušnost – k řízení jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území se nachází majetek tvořící pozůstalost, pokud byl zůstavitel jeho státním příslušníkem, nebo pokud tam v minulosti měl obvyklý pobyt (za určitých časových podmínek). Tohle pravidlo zabraňuje situaci, kdy by dědictví po zůstaviteli s vazbou na EU, ale s obvyklým pobytem mimo ni, nemělo v Evropské unii vůbec žádný příslušný orgán.
Uznávání rozhodnutí a veřejných listin mezi členskými státy
Jednou z klíčových výhod jednotné evropské úpravy je, že rozhodnutí vydané v jednom členském státě se v ostatních členských státech uznává automaticky, bez potřeby zvláštního uznávacího řízení. Totéž platí pro veřejné listiny (např. notářské zápisy závětí) vyhotovené v jednom členském státě – jsou v ostatních členských státech přijímány s toutéž důkazní silou, jakou mají ve státě původu. To výrazně zjednodušuje situace, kdy je například třeba prokázat v jiné zemi EU, že zde byla platně sepsána závěť, nebo že bylo v Česku vydáno pravomocné rozhodnutí o dědictví.
Co nařízení neřeší – daně a správní věci
Je důležité mít na paměti, že nařízení č. 650/2012 se nevztahuje na daňové, celní ani jiné správní záležitosti. To znamená, že i když se díky nařízení dědictví projedná jako celek podle jednoho práva u jednoho orgánu, daňové povinnosti v jednotlivých zemích se posuzují samostatně, podle daňového práva každého dotčeného státu. Zatímco v Česku se dědictví od daně z příjmů neplatí, řada jiných evropských zemí (např. Francie, Německo, Španělsko) dědickou daň stále vybírá, a to podle vlastních pravidel, nezávisle na tom, že hlavní dědické řízení probíhá v Česku.
Praktické doporučení: Zdědíte-li majetek v zemi, která dědickou daň vybírá, je nutné prověřit daňové povinnosti podle tamního práva samostatně – česká daňová neutralita dědictví se na zahraniční majetek nevztahuje automaticky.
Majetek mimo Evropskou unii
Pro majetek ve státech mimo EU (a mimo Dánsko a Irsko, které se na nařízení nepodílí) se otázka příslušnosti i rozhodného práva řídí vnitrostátním mezinárodním právem soukromým dotčené země, případně dvoustrannými smlouvami o právní pomoci, pokud s ní Česko takovou smlouvu má. V praxi to obvykle znamená, že vedle českého dědického řízení je nutné vést samostatné řízení přímo v dané zemi, se zapojením místního právního zástupce, protože české ani evropské dokumenty nemusí být mimo EU automaticky uznávány.
Apostila a superlegalizace
Pro použití českých dokumentů (úmrtní list, usnesení o dědictví, plná moc) v zemích mimo EU je často nutné jejich ověření vyšší formou, než na jakou jsou čeští občané zvyklí v rámci EU:
- Apostila – zjednodušené ověření podle Haagské úmluvy, použitelné ve státech, které jsou touto úmluvou vázány.
- Superlegalizace – složitější a zdlouhavější postup ověření přes velvyslanectví, nutný tam, kde daný stát Haagskou úmluvu nepodepsal.
Bez odpovídajícího ověření nemusí zahraniční instituce (katastr, banka, soud) český dokument vůbec akceptovat.
Praktické scénáře z naší praxe
Čech žijící desítky let v Austrálii, zemřel bez závěti. Dědictví se v zásadě řídí australským právem (podle obvyklého pobytu), řízení vede australský orgán. Majetek v Česku (např. zděděná chalupa po rodičích) je ale nutné vypořádat samostatně podle českého práva ve vztahu k tomuto konkrétnímu majetku, případně s využitím podpůrné příslušnosti, pokud by v Austrálii nebyl žádný orgán ochoten věc řešit jako celek.
Cizinec žijící v Česku, zemřelý s majetkem v domovské zemi i v ČR. České soudy (notáři) jsou příslušné k projednání dědictví jako celku podle obvyklého pobytu, dědictví se řídí českým právem (ledaže zůstavitel zvolil právo své státní příslušnosti), a pro majetek v domovské zemi (je-li členem EU) postačí evropské dědické osvědčení.
Smíšená rodina s dědici v několika zemích. I zde platí totéž pravidlo jednotné příslušnosti a rozhodného práva – dědicové žijící v zahraničí se mohou nechat zastupovat na základě plné moci a nemusí kvůli řízení cestovat, jak podrobně popisujeme v samostatném článku věnovaném zastupování klientů žijících v zahraničí.
Praktická doporučení
- Zjistěte si, kde měl (nebo budete mít Vy sami) obvyklý pobyt v rozhodné době – je to klíčové kritérium, které určuje jak příslušný soud, tak rozhodné právo.
- Zvažte výslovnou volbu práva ve své závěti, pokud žijete v zahraničí a chcete, aby se vaše dědictví řídilo českým právem.
- U majetku mimo EU počítejte s nutností samostatného řízení a s časovou i finanční náročností ověřování dokumentů (apostila, superlegalizace).
- Nespoléhejte na to, že se česká daňová neutralita dědictví vztahuje i na zahraniční majetek – v řadě zemí je nutné dědickou daň řešit samostatně podle tamních pravidel.
- Nechte si vydat evropské dědické osvědčení, potřebujete-li prokázat dědické právo k majetku v jiném členském státě EU.
Shrnutí
Mezinárodní dědictví se v rámci Evropské unie řídí jednotným rámcem nařízení č. 650/2012, který určuje příslušný soud a rozhodné právo podle obvyklého pobytu zůstavitele, umožňuje volbu práva podle státní příslušnosti a zajišťuje automatické uznávání rozhodnutí a veřejných listin mezi členskými státy. Mimo tento rámec zůstávají daňové otázky, které je vždy nutné posoudit samostatně podle práva každého dotčeného státu, a majetek ve státech mimo EU, kde je zpravidla nutné vést zcela samostatné řízení. Kdo má majetkovou vazbu na víc zemí, by měl svou situaci probrat s odborníkem ještě při plánování pozůstalosti – volba práva i volba soudu jsou nástroje, které fungují nejlépe, když jsou nastaveny předem.
Řešíte dědictví s vazbou na víc zemí, ať už jako dědic, nebo při plánování vlastní pozůstalosti? Rádi posoudíme Vaši konkrétní situaci a pomůžeme zorientovat se v tom, který soud je příslušný, jaké právo se použije a jak postupovat u majetku v jednotlivých zemích.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
