Článek 10 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení musí být vykládán v tom smyslu, že se soud členského státu musí z vlastního podnětu prohlásit za příslušný na základě pravidla podpůrné příslušnosti stanoveného v tomto ustanovení, pokud v případě, že u něj bylo řízení zahájeno na základě obecného pravidla příslušnosti stanoveného v článku 4 tohoto nařízení, konstatuje na základě posledně uvedeného ustanovení svou nepříslušnost.
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v občanských věcech – Nařízení (EU) č. 650/2012 – Článek 10 – Podpůrná příslušnost v dědických věcech – Obvyklý pobyt zůstavitele v době smrti nacházející se ve státě, pro který nařízení (EU) č. 650/2012 není závazné – Zůstavitel se státní příslušností členského státu a majetkem v tomto státě – Povinnost soudu uvedeného členského státu, jemuž byl spor předložen, zkoumat z vlastního podnětu kritéria své podpůrné příslušnosti – Jmenování správce pozůstalosti“
Ve věci C‑645/20,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Cour de cassation (Kasační soud, Francie) ze dne 18. listopadu 2020, došlým Soudnímu dvoru dne 1. prosince 2020
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
