Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 205/2024, ze dne 12. 11. 2024:
Současně však i nadále platí, že každý důkaz má jinou vypovídací hodnotu, tedy důkazní sílu. Jinou lze přiřadit lékařským zprávám, psychiatrickému vyšetření kognitivních funkcí či znaleckému posudku a jinou mají výpovědi svědků popisujících kontakty se zůstavitelem, ať již letmá či opakovaná. Při kratších kontaktech je logické, že jednání zůstavitele mohlo na nezúčastněné osoby působit jako běžné, obvyklé, racionální, nevzbuzující pochybnosti o tom, že zůstavitel „ví, co a proč dělá“. Jinou – nutně vyšší vypovídací hodnotu pak mají lékařské zprávy zaměřující se a zahrnující i posouzení jeho intelektu, úrovně kognitivních schopností a to vše hodnotící znalecký posudek. Odvolací soud považuje rozsudek soudu I. stupně za správný, včetně toho, že zůstavitel dlouhodobě (podstatnou část svého života – viz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 2001)) trpěl duševní poruchou – lehkou mentální retardací, která měla vliv na jeho schopnost posoudit následky svého jednání a ovládnout svoji vůli. Je třeba dodat, že pro stanovení nebo pro posouzení právního jednání za neplatné pro nezpůsobilost, postačí i jen podstatné snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností, což zde bylo naplněno, nemusí být uvedené prokázáno na 100 %. Z hlediska požadovaného důkazního standardu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2280/2021. Nově zpracovaný znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] pak není ojedinělý důkaz, jeho závěrům odpovídá i svědecká výpověď [jméno FO], výslech žalobkyně, byť tento z hlediska důkazní síly je důkazem slabším, ale je v souladu s dalšími důkazy – s výpovědí svědků [jméno FO] i [jméno FO], obsahem zprávy o sociální pomoci [právnická osoba] [adresa]. Závěry nového znaleckého posudku odpovídají i závěrům v minulosti zpracovaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2001 v tom, že zůstavitel byl osobou s celkovým IQ 67, klasifikovanou jako lehká mentální retardace, jinými slovy jeho schopnosti odpovídaly věku dítěte okolo 12 let. Znalec nyní vycházel především z lékařské dokumentace (oligofrenie v pásmu debility z hlediska dřívější terminologie), u zůstavitele byl zjištěn intelekt po hlubokým průměrem až lehká mentální retardace. Relevantním a silným důkazem je pak psychologické vyšetření ze dne [datum], které vyšetřovalo kognitivní funkce se závěrem slabá paměť a praktický úsudek. Uvedené již nemohly vyvrátit další provedené důkazy – sdělení výše označených notářů, kteří sepsali se zůstavitelem notářské zápisy, neboť kontakt zůstavitele s nimi byl pouze krátkodobý, ostatně i notářka [tituly před jménem] [jméno FO], byť pochybnosti o duševním stavu zůstavitele neměla, další listinu – darovací smlouvu již odmítla sepsat. Uvedené dokládá nejméně popisovanou lehkou manipulovatelnost zůstavitele (ten pak následně před svou smrtí činil kroky směřující k vrácení daru). Odvolací soud tak ve shodě a v návaznosti na to, co uvedl soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku má za prokázané, že zůstavitel trpěl poruchou intelektu a osobnosti (lehkou mentální retardací), která vedla k podstatnému snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností, jeho intelekt byl celoživotně nižší, byl značně ovlivnitelný a manipulovatelný a nebyl tedy schopen důsledky svého právního jednání – pořízení pro případ smrti či vydědění posoudit. Jeho intelekt byl limitován (zjednodušeně řečeno odpovídal intelektu dítěte ve věku okolo 12 let), lze proto ve vztahu k závažnějším právním jednáním uzavřít, že takto nebyl schopen právně jednat. Dlouhodobá limitace přitom pro tato jednání vylučuje i tzv. světlé chvilky. Byť při jiných, jednodušších jednáních, tato limitace nemusela být zjevná.
