Žijeme v době, kdy lidé běžně pracují, vlastní majetek nebo žijí část života v zahraničí. Co se ale stane, pokud takový člověk zemře bez závěti a bez jakýchkoli dědiců? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát – odúmrť podle § 1634 občanského zákoníku totiž při přeshraničních situacích naráží na zajímavé otázky mezinárodního práva soukromého. V naší advokátní kanceláři se s dědictvím s mezinárodním prvkem setkáváme čím dál častěji, a proto jsme se rozhodli toto téma přiblížit.
Odúmrť se vždy vztahuje jen na majetek v Česku
Základní pravidlo je poměrně jasné: odúmrť podle českého práva se týká výhradně majetku nacházejícího se na území České republiky. Pokud tedy měl zůstavitel majetek i v zahraničí, o jeho osudu nerozhoduje český občanský zákoník, ale právní řád příslušného státu, případně mezinárodní smlouva nebo unijní předpis, který se na daný případ vztahuje.
Podle zákona o mezinárodním právu soukromém platí, že věci a práva zůstavitele umístěná na území České republiky připadnou České republice, pokud po něm nedědí žádný dědic – bez ohledu na to, jaké právo se jinak na dědění jako celek použije. Jde o tzv. výlučnou pravomoc českých soudů rozhodnout o tuzemské odúmrti, kterou nelze obejít ani prostřednictvím cizího práva.
Proč na tom vůbec záleží
Možná se ptáte, proč je nutné takto rozlišovat, komu majetek připadne. Odpověď souvisí s tím, jak je odúmrť právně kvalifikována. Pokud by šlo (jako podle starší úpravy) o veřejnoprávní nárok státu vyplývající z jeho svrchovanosti, nebylo by možné na takovou situaci použít běžná kolizní pravidla mezinárodního práva soukromého pro dědění. Naopak současné pojetí, které staví stát do role zákonného dědice, umožňuje na odúmrť aplikovat stejný rámec jako na běžné mezinárodní dědictví – což činí celý systém předvídatelnějším.
Unijní nařízení o dědictví
Klíčovou roli v této oblasti hraje nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 650/2012 o dědictví, které je účinné od srpna 2015 a vztahuje se na všechny členské státy EU s výjimkou Dánska, Irska a (po brexitu) Spojeného království. Toto nařízení upravuje odúmrť ve svém článku 33 a stanoví dvě podmínky, za kterých se odúmrť řeší podle práva státu, kde se majetek nachází:
- podle práva rozhodného pro dané dědictví neexistuje žádný dědic ani odkazovník a žádná fyzická osoba není zákonným dědicem,
- věřitelé mají i tak právo domáhat se uspokojení svých pohledávek z majetku tvořícího pozůstalost.
Jsou-li obě podmínky splněny, může si stát (nebo jím určený subjekt), na jehož území se majetek nachází, tento majetek podle svého vlastního práva přivlastnit – i kdyby jinak pro celé dědictví platilo právo jiného státu.
Dvoustranné mezinárodní smlouvy
Vedle unijního nařízení je Česká republika vázána i řadou dvoustranných smluv o právní pomoci s nečlenskými státy EU (například s Ukrajinou, nebo smlouvou použitelnou ve vztazích s Ruskou federací, Běloruskem, Kyrgyzstánem a Moldávií). Tyto smlouvy typicky stanoví, že movité věci zůstavitele nabude ten smluvní stát, jehož byl zůstavitel příslušníkem, zatímco nemovitosti připadnou tomu smluvnímu státu, na jehož území se nacházejí. To znamená, že u zůstavitele, který byl například ukrajinským občanem žijícím v Česku, se osud jeho movitého majetku bez dědiců může řídit jinými pravidly než osud jeho nemovitosti.
Co to znamená v praxi
Pro klienty s majetkem ve více zemích, cizí státní příslušností nebo příbuznými žijícími v zahraničí má tato problematika zcela konkrétní důsledky:
- I bez dědiců v Česku může mít zůstavitel dědice v zahraničí, kteří mají nárok na majetek podle cizího práva.
- Nemovitost v Česku bez dědiců zpravidla připadne České republice bez ohledu na to, jaké právo by se jinak na dědictví jako celek použilo.
- U movitého majetku (bankovní účty, cenné papíry, vozidla) může výsledek ovlivnit i státní příslušnost zůstavitele a existence dvoustranné smlouvy s příslušným státem.
Proč se v takových případech vyplatí odborná pomoc
Dědictví s mezinárodním prvkem, natož v kombinaci s otázkou odúmrti, patří k nejsložitějším oblastem dědického práva. Chyba v posouzení, které právo se má na konkrétní část majetku použít, může vést k tomu, že se řízení zbytečně protáhne, nebo že příslušný majetek připadne jinému subjektu, než by odpovídalo správnému výkladu práva.
Řešíte dědictví s mezinárodním prvkem, nebo se obáváte, že by Váš majetek v zahraničí (či naopak zahraniční majetek Vašeho blízkého v Česku) mohl skončit jako odúmrť? Obraťte se na naši advokátní kancelář – s přeshraničními dědickými případy máme zkušenosti a rádi Vám pomůžeme se zorientovat.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
