Jednou z nejstarších otázek dědického práva vůbec je, zda může dědit dítě, které v okamžiku smrti zůstavitele ještě nebylo narozeno. Odpověď zná už římské právo – a český občanský zákoník na ni navazuje institutem tzv. nascitura. V praxi jde o téma, které bývá citově náročné (typicky u těhotné vdovy po zesnulém manželovi), a zároveň právně komplikované, zejména pokud zůstavitel po sobě zanechal víc dluhů než majetku.
Základní pravidlo: dědit může jen ten, kdo žil
Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Z toho plyne obecné pravidlo, že u pokrevních příbuzných může dědit jen ten, kdo v okamžiku zůstavitelovy smrti žil. Zákon ale stanoví jednu zásadní výjimku – právo počatého, ale dosud nenarozeného dítěte, tzv. nascitura
(§ 25 občanského zákoníku).
Tento institut má kořeny přímo v římském právu, kde platila zásada Nasciturus iam pro nato habetur, quotiens de commodis eius agitur – „počaté dítě se považuje za již narozené, pokud jde o jeho prospěch“. Otázka dědického práva nascitura byla dokonce předmětem jednoho z nejznámějších sporů římské právní historie, tzv. causa Curiana, kterým se podrobně zabývá i tuzemská odborná literatura (P. Dostalík, Bulletin advokacie, 2010, č. 1–2).
Čtyři podmínky, které musí být splněny
Aby počaté dítě mohlo v první dědické třídě skutečně dědit, musí být kumulativně splněny čtyři podmínky:
- Dítě muselo být v okamžiku smrti zůstavitele již počato.
- Musí se později narodit živé – zákon zde pracuje s vyvratitelnou domněnkou, že se dítě narodilo živé; opak je třeba prokázat.
- Dědění musí vyhovovat jeho zájmům.
- Rodičem dítěte musí být sám zůstavitel, nebo některý z jeho potomků, do jehož dědického podílu má nenarozené dítě právem reprezentace nastoupit.
Zatímco první dvě podmínky jsou především otázkou lékařské vědy (stanovení okamžiku početí a znaků živě narozeného dítěte), třetí podmínka – soulad se zájmy dítěte – je právně nejzajímavější a v praxi nejčastěji přehlížená.
Kdy dědění vlastně není v zájmu nenarozeného dítěte
Dědické právo lze obecně považovat za právo, které zájmům nenarozeného dítěte vyhovuje – ostatně dědění je tradičním důvodem, proč institut nascitura vůbec v právu existuje. Podle konkrétních okolností ale může být s děděním spojeno více závazků než práv – typicky u předlužené pozůstalosti, kdy dluhy zůstavitele převyšují hodnotu jeho majetku.
V takovém případě je namístě uvažovat o tom, že by nabytí předluženého dědictví nevyhovovalo zájmům nascitura, a ten by proto vůbec nebyl považován za dědice – v řízení o pozůstalosti by se s ním nepočítalo, jako by nikdy neexistoval. Jde o velmi citlivé a právně náročné posouzení, které v praxi typicky provádí opatrovník ustanovený nenarozenému dítěti ve spolupráci s advokátem, s ohledem na skutečný majetkový stav pozůstalosti.
Praktický příklad
Paní Kovářová čeká dítě se svým manželem, který nečekaně zemře dříve, než se dítě narodí. Pozůstalost zahrnuje jak rodinný dům, tak nesplacený podnikatelský úvěr převyšující hodnotu veškerého majetku. V takovém případě je třeba pečlivě zvážit, zda by nabytí dědictví bylo v zájmu dosud nenarozeného dítěte – s ohledem na to, že by spolu s podílem na domě zdědilo i poměrnou část dluhů. Zákonný zástupce nascitura (typicky matka) se v takové situaci musí rozhodnout, jak v řízení postupovat, ideálně po konzultaci s advokátem a se zvážením možnosti uplatnit výhradu soupisu pozůstalosti, která omezuje rozsah, v jakém dědic odpovídá za zůstavitelovy dluhy.
Kdo nascitura v řízení zastupuje
Pokud jsou splněny podmínky pro dědění nascitura, může se počaté dítě stát účastníkem řízení o pozůstalosti – zastupuje ho v něm jeho zákonný zástupce, případně opatrovník, který se za něj vyjadřuje k odmítnutí či neodmítnutí dědictví a k dalším procesním úkonům.
Praxe přitom řeší i otázku časování samotného rozhodnutí soudu: nasciturovi by nemělo být potvrzeno nabytí dědictví dříve, než se skutečně narodí živé. Předčasné potvrzení dědictví před narozením by mohlo způsobit vážný problém, pokud by se dítě nakonec nenarodilo živé – v takovém případě by se na ně hledělo, jako by nikdy neexistovalo, a potvrzení dědictví by tak bylo vydáno ve prospěch neexistující osoby. Zcela vyloučena taková možnost nicméně není, protože § 25 přiznává počatému dítěti tzv. parciální (podmíněnou) právní osobnost už před narozením – nasciturus tak v omezeném rozsahu může nabývat práva i dříve, než se narodí.
Rozdíl mezi nasciturem a „dosud nenarozeným potomkem“
V praxi je nutné důsledně rozlišovat mezi nasciturem (dítětem, které bylo v okamžiku smrti zůstavitele již počato) a „dosud nenarozeným potomkem“, který v tomto okamžiku ještě nebyl vůbec počat. Zatímco nasciturus má podmíněnou právní osobnost a za splnění výše uvedených podmínek dědické právo, dosud nepočaté dítě žádnou právní osobnost nemá – a ve prospěch takto neexistující osoby nelze zřizovat žádná práva, jak zdůrazňuje i zahraniční judikatura, na kterou odkazuje tuzemská komentářová literatura (rakouský Nejvyšší soudní dvůr, sp. zn. 5 Ob 67/17i).
Proč se v těchto situacích vyplatí právní pomoc
Dědění nascitura kombinuje citlivou rodinnou situaci s právně i majetkově náročným posouzením. Advokát dokáže:
- posoudit, zda jsou v konkrétním případě splněny všechny čtyři zákonné podmínky,
- vyhodnotit, zda je dědění skutečně v zájmu nenarozeného dítěte, zejména u předlužené pozůstalosti,
- doporučit a uplatnit výhradu soupisu pozůstalosti k omezení odpovědnosti za dluhy,
- zastupovat zákonného zástupce nebo opatrovníka nascitura v jednání s notářem.
Čekáte dítě a řešíte podobnou situaci?
V naší advokátní kanceláři citlivě a odborně řešíme dědické případy zahrnující nenarozené děti. Pomůžeme vám:
- posoudit dědickou situaci a majetkový stav pozůstalosti,
- zvolit postup, který ochrání zájmy vašeho dítěte,
- zastupovat vás po celou dobu řízení o pozůstalosti.
Domluvte si konzultaci – v této citlivé životní situaci Vám rádi pomůžeme najít správné řešení.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
