Rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 16 Co 201/2025, ze dne 15. 1. 2026:
K odvolání žalobkyně je třeba uvést, že je pravdou, že žádné rozhodnutí soudů vyšších stupňů týkající se otázky, kdo má vypořádat povinný díl nepominutelného dědice v případě, že zůstavitel na místo vyděděného povolá jeho děti, svá vnoučata, a to s odkazem na ustanovení § 1647 o. z., dosud vydáno (přijato) nebylo. Takováto situace není ani v odborné literatuře popsána. Názor prezentovaný žalobkyni (jestliže bude v řízení rozhodnuto, že vydědění dcery [jméno FO] není po právu a že má nárok na svůj díl (nebo případně celé) dědictví, jediným, kdo jí má určený díl dědictví vydat, musí být jedině její dcery, které dědily místo ní a se kterými ostatní dědici netvoří nerozlučné společenství) v tomto řízení však neobstojí. Tento názor by byl správný pouze za situace, kdyby zůstavitel toliko vydědil svou dceru ([jméno FO]) a za dědice na její místo povolal svá vnoučata, děti vyděděné dcery, tedy žalované 1) a 2), a to bez dalšího pořízení pro případ smrti. V tomto řízení však zůstavitel zároveň s vyděděním sepsal i závěť formou notářského zápisu, kterou rozhodl o konkrétním rozdělení pozůstalosti mezi všechny dědice, kdy výslovně svolil k tomu, aby se dědicové o rozdělení pozůstalosti dohodli i jinak, což se následně i stalo. Jinak řečeno, žalované jsou tzv. závětními dědičkami ve smyslu § 1476 věta prvá ve spojení s § 1494 a násl. o. z. a nikoliv tzv. zákonnými dědičkami ve smyslu § 1476 věta prvá ve spojení s § 1633 a násl. o. z. Za tohoto stavu je na zcela místě vycházet z ustanovení § 1653 o. z., a je proto nezbytné, aby se tohoto řízení účastnili i oba další dědicové (pozůstalá manželka a pozůstalý syn), a to proto, aby o uplatněném nároku na povinný díl bylo rozhodnuto současně vůči všem dědicům a aby všichni dědicové byli rozsudkem v této věci vázáni. Odvolací soud se tak ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 8.-9. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora.
