Rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí sp. zn. 18 C 220/2024, ze dne 9. 7. 2025:
Podle § 1653 o. z. platí, že byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně.
Co do právního posouzení vyšel soud z následujících závěrů odborné literatury a judikatury:
– je-li dědiců víc, jsou k žalobě o plnění povinného dílu pasivně legitimováni všichni, neboť na vyrovnání práva na povinný díl mají přispět dědicové i odkazovníci poměrně (srov. § 1650. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 1000, marg. č. 36.),
– jak uvádějí Rouček a v současnosti J. Svoboda a Šešina, odkazovníci a dědici jsou zavázáni společně, v případě sporného řízení jde tedy o nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 OSŘ a musí být žalováni všichni, neboť jde o společnou povinnost a rozsudek se bude vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně (srov. PLAŠIL, Filip. § 1653. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 1019, marg. č. 8.),
– dědicové a odkazovníci jsou zavázáni společně (jde o nerozlučné společenství) a musí být žalováni také společně. Nejde však o solidární závazek, neboť dědicové a odkazovníci jsou zavázáni poměrně, a to dědicové podle poměru čistých hodnot svých dědických podílů (po odečtení případných odkazů nebo příkazů) a odkazovníci podle poměru čistých hodnot odkazů, nejsou-li zatížení podle § 1599 dalším odkazem (srov. SVOBODA, Jiří. § 1653 [Poměrný příspěvek k vyrovnání]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 416, marg. č. 3.),
– pokud se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci, kteří jimi dle hmotného práva být musejí, pak je dán nedostatek aktivní (žalobci) či pasivní (žalovaní) věcné legitimace. V takovém případě soud musí žalobu zamítnout (srov. PŘIDAL, Ondřej. § 91 [Společenství]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 12.),
– poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na jeho straně, není poučením ve smyslu § 5 o. s. ř., ani ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009).
Žalobkyně se v řízení domáhá práva na povinný díl, přičemž takový nárok musí být uplatněn vůči všem dědicům (a případně i odkazovníkům). V předmětné věci nejsou dědičkami pouze obě žalované, ale dále také manželka zůstavitele a syn zůstavitele. Z hlediska pasivní věcné legitimace je proto nezbytné, aby se tohoto řízení účastnili i oba další dědicové, a to proto, aby o uplatněném nároku na povinný díl bylo rozhodnuto současně vůči všem dědicům a aby všichni dědicové byli rozsudkem v této věci vázáni. Není-li tomu tak, není možné o uplatněném nároku věcně rozhodnout, a to právě pro tento nedostatek z hlediska pasivní věcné legitimace. O tom, koho všeho měla žalobkyně žalovat, pak soud není povinen a ani oprávněn poskytovat poučení.
