Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 17 C 262/2024, ze dne 11. 4. 2025:
Není sporu o tom, že obecně má nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo (jen) na povinný podíl (§ 1650 o. z.) a dostává se do postavení tzv. obligačního dlužníka dědiců. Právní doktrína je v současné době nejednotná a zaujímá zcela protichůdné názory v otázce, zdali v případě, kdy současně nejsou povoláni jiní dědicové z odpovídajícího zákonného titulu (žalobce je jediný dědic v první třídě), nabývá tento dědic dědický podíl (celé dědictví) nebo jen povinný díl (v jeho případě finanční částku rovnající se ¼ dědictví podle ust. § 1643 odst. 2 o. z.) a zdali v takovém případě jsou povoláni i další dědicové v dalších postupných dědických třídách.
Nalézací soud na tuto otázku odpovídá takto – byl-li jediný do úvahy připadající dědic v první třídě vyděděn neplatně, stává se dědicem v první dědické skupině, nikoliv obligačním dlužníkem dědiců, kteří by jinak byli povoláni k dědictví podle druhé až šesté třídy. Nalézací soud si je vědom toho, že tato otázka může být vyššími soudy posouzena odlišně. Není však na nalézacím soudu, aby sjednocoval právní doktrínu, toto je ústavou ČR vyhrazeno pouze Nejvyšším soudům.
