Představte si situaci: člověk zemře, aniž by sepsal závěť. Nemá děti, není ženatý ani vdaná, nežije mu žádný z rodičů a nemá ani sourozence, synovce, neteře, tety či strýce. Kdo v takovém případě zdědí jeho majetek? Odpověď dává občanský zákoník v § 1638 – a řada lidí je překvapena, že se do hry dostávají i vzdálenější příbuzní, o kterých by to nikdy nečekali: prarodiče zůstavitele.
V naší advokátní kanceláři se s dotazy na dědění v širší rodině setkáváme čím dál častěji – ať už jde o osamělé zůstavitele, o rozvětvené rodiny, nebo o situace, kdy pozůstalí sami netuší, jestli na dědictví vůbec mají nárok. Pojďme se na čtvrtou dědickou třídu podívat podrobněji.
Kdo vlastně patří do čtvrté dědické třídy
Zákonná dědická posloupnost je rozdělena do šesti tříd, které se aktivují postupně – pokud nedědí nikdo z třídy nižší (typicky manžel, děti, rodiče, sourozenci), nastupuje třída vyšší. Čtvrtá třída je vyhrazena výhradně prarodičům zůstavitele – tedy rodičům jeho rodičů, lidově dědům a bábám.
Každý člověk může mít nejvýše čtyři prarodiče: dva ze strany otce a dva ze strany matky. Jde o příbuzné v přímé vzestupné linii, konkrétně ve druhém stupni příbuzenství. Příbuzenský vztah přitom nemusí vznikat jen pokrevně – rovnocenně se posuzuje i příbuzenství založené osvojením. Pokud tedy byl jeden z rodičů zůstavitele osvojen, dědí po zůstaviteli i jeho osvojitelé (respektive jejich rodiče jako prarodiče), stejně jako by šlo o příbuzenství pokrevní.
Jak se dědictví mezi prarodiče dělí
Tady přichází detail, který mnohé překvapí. Člověk by čekal, že polovina majetku připadne prarodičům ze strany otce a polovina ze strany matky – tak to ostatně fungovalo podle starší právní úpravy z roku 1937 (§ 741 obecného zákoníku občanského). Současný občanský zákoník ale zvolil jednodušší pravidlo: všichni dědící prarodiče dědí stejným dílem, bez ohledu na to, z jaké strany pocházejí.
Prakticky to znamená, že pokud dědictví po zůstaviteli přijmou všichni čtyři prarodiče, každému z nich připadne přesně čtvrtina pozůstalosti. Pokud jeden z nich již nežije (nebo dědictví odmítne či je nezpůsobilý dědit) a nedojde k dědění jeho potomků, jeho podíl se nepřevádí na „jeho stranu“ rodiny, ale rovnoměrně se rozdělí mezi všechny zbývající dědice čtvrté třídy. Vzorec je jednoduchý:
velikost dědického podílu = 1 / p, kde p je počet prarodičů, kteří skutečně dědí.
Zůstavil-li tedy po sobě zůstavitel jen tři žijící prarodiče, každý z nich zdědí jednu třetinu pozůstalosti – nezáleží na tom, zda dva z nich jsou ze strany otce a jeden ze strany matky, nebo naopak.
Právo zastoupení se zde neuplatní
Na rozdíl od nižších dědických tříd, kde mohou namísto zemřelého dědice nastoupit jeho potomci (tzv. právo reprezentace), ve čtvrté třídě toto pravidlo neplatí. Pokud tedy jeden z prarodičů zůstavitele již nežije, jeho místo nezaujímají jeho další potomci (typicky sourozenci rodičů zůstavitele) – ti by ostatně už měli šanci dědit dříve, ve třetí třídě, a pokud v ní nedědili, nemohou se „vrátit“ do hry přes třídu čtvrtou. Uvolněný podíl tak zůstává v rámci čtvrté třídy a navyšuje podíly zbývajících prarodičů.
Pokud by nedědil žádný z prarodičů, nastupuje dědění v páté dědické třídě – tedy u prarodičů rodičů zůstavitele (praprarodičů).
Zvláštní případ: dvojnásobné příbuzenství
Občanský zákoník obecně zná pravidlo, podle kterého dědic, který je se zůstavitelem příbuzný z více stran zároveň, dědí dvojnásobný podíl. Ve čtvrté třídě se toto pravidlo prakticky neuplatní – u příbuzných v přímé linii je totiž vždy jasné, ze které strany (otcovy, nebo matčiny) příbuzenství pochází, a nelze být příbuzným „dvakrát“ současně. Výjimkou jsou jen ojedinělé případy vzniklé v důsledku krevního příbuzenství mezi rodiči zůstavitele samotnými, kdy by teoreticky jeden a týž prarodič mohl zastávat postavení dědu jak ze strany otce, tak ze strany matky – tehdy by mu náležel dvojnásobný podíl.
Proč na tom záleží i pro Vás
Dědění ve čtvrté třídě není jen teoretická konstrukce z učebnice – v praxi se s ním setkávají rodiny, kde zůstavitel neměl potomky ani žijící sourozence a jeho majetek by jinak (bez závěti) skončil v rukou osob, se kterými za života nemusel mít blízký vztah. Zároveň jde o oblast, kde se často objevují komplikace: dokazování příbuzenského vztahu, spory o to, kdo skutečně patří do dědické třídy, nebo otázka, zda se vyplatí dědictví přijmout, nebo raději uplatnit výhradu soupisu pozůstalosti kvůli případným dluhům zůstavitele.
Pokud řešíte dědictví po příbuzném, u kterého nejste jistí svým postavením v dědické posloupnosti, nebo naopak přemýšlíte, jak po sobě zajistit vlastní majetek podle svých představ, neváhejte se na nás obrátit. Rádi Vám dědickou situaci posoudíme, pomůžeme s jednáním u notáře a ochráníme Vaše zákonná práva.
Potřebujete poradit s dědickým řízením nebo sepsáním závěti? Kontaktujte naši advokátní kancelář – rádi Vám vše vysvětlíme srozumitelně a probereme Váš konkrétní případ.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
