Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 488/2026, ze dne 20. 5. 2026:
Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (srov. § 1654 odst. 1 větu první o. z.).
Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat (na povinném dílu) alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu (srov. § 1643 odst. 2 větu druhou o. z.).
Povinný díl se vypočítá postupem podle ustanovení § 1654 a násl. o. z. Protože pro výši povinného dílu je rovněž významná hodnota pozůstalosti, přiznává se mu v řízení o pozůstalosti (též) právo účasti při určení obvyklé ceny pozůstalosti (§ 113 z. ř. s.). Nepominutelný dědic má rovněž právo – neohrozí-li to vážně včasné provedení soupisu – být soupisu „přítomen a vznášet dotazy a činit připomínky“ [srov. § 1684 odst. 2 písm. c) o. z.]; za tím účelem musí být soudem (soudním komisařem) vyrozuměn o době a místu soupisu nejméně 15 dnů předem (srov. § 178 odst. 1 z. ř. s.), není však oprávněn zpochybňovat zjištěná aktiva nebo pasiva pozůstalosti (srov. právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2330/2023, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2024).
Obvyklou cenou zůstavitelova majetku a jiných aktiv pozůstalosti se rozumí cena, za kterou bylo možno v době smrti zůstavitele tento majetek prodat s dodržením případných cenových předpisů o regulaci cen platných v době smrti zůstavitele. Za účelem zjištění obvyklé ceny pozůstalosti musí být zůstavitelův majetek a jiná aktiva pozůstalosti a zůstavitelovy dluhy a jiná pasiva pozůstalosti oceněny; pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele, vznikla-li však oceňovaná aktiva nebo pasiva pozůstalosti až po smrti zůstavitele, je rozhodný stav v době jejich vzniku (srov. § 181 odst. 2 z. ř. s.).
Ustanovení § 181 odst. 1 z. ř. s. soudu ukládá, aby při ocenění zůstavitelova majetku a jiných aktiv pozůstalosti a při ocenění zůstavitelových dluhů a jiných pasiv pozůstalosti vycházel ze společného prohlášení dědiců (shodného vyjádření dědiců o výši ceny aktiv a pasiv pozůstalosti) nebo z ocenění provedeného tím, kdo spravuje pozůstalost (k tomu, kdo je oprávněn spravovat pozůstalost, srov. § 1677 odst. 1 o. z. a právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3295/2023, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2025) anebo – v odůvodněných případech – ze znaleckého posudku; za přihlédnutí k ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř. má (nejméně) stejný význam jako znalecký posudek soudem vyžádané odborné vyjádření orgánu veřejné moci. Svůj posudek může znalec vypracovat nejen tehdy, byl-li ustanoven soudem, ale i na žádost toho, kdo je účastníkem řízení; má-li znalecký posudek předložený účastníkem (a zpracovaný na jeho žádost) všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje-li doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje soud při provádění tohoto důkazu stejně, jako kdyby se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem (srov. § 127a větu první o. s. ř.).
V projednávané věci účastnice 1) předložila soudu prvního stupně znalecký posudek o ceně nemovitosti, který podala na její „objednávku“ znalkyně Ing. Jana Opočenská a který vyhovuje požadavkům ustanovení § 127a o. s. ř. Protože judikatura soudů již dříve dospěla k závěru (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38, ročník 2014) k závěru, že, splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v § 127 odst. 2 a § 127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, a protože uvedený závěr nepochybně platí i v řízení o pozůstalosti (dovolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2557/2016, se týkalo výkladu „staré“ právní úpravy, účinné do 30. 6. 2009, a na současnou právní úpravu tudíž nedopadá), nemůže mít napadené usnesení po právní stránce zásadní význam z důvodu, že soudy postupovaly při provádění důkazu znaleckým posudkem Ing. Jany Opočenské stejně, jako kdyby se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.
Účastník 2) ve svém dovolání rovněž zpochybňuje závěry odvolacího soudu o tom, jakou obvyklou cenu měly nemovitosti patřící do pozůstalosti. Dovolatelův nesouhlas vychází ze zpochybňování správnosti znaleckého posudku Ing. Jany Opočenské, který považuje za „tendenční“ a nepodložený potřebnými doklady.
Podle ustálené judikatury soudů je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako jiný důkaz (srov. § 132 o. s. ř.), ale který se od jiných důkazů liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud zkoumá (smí pouze zkoumat) přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 36/2020, nebo nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 483/01). K jakému znaleckému posudku se soud v nalézacím řízení přikloní a ze kterého vyjde, je otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2123/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4541/2018).
Z uvedeného vyplývá, že zjištění (stanovení) obvyklé ceny majetku v řízení o pozůstalosti představuje – jak správně upozorňuje odvolací soud – skutkové zjištění, k němuž soud dospěl hodnocením důkazů provedeným ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. Má-li být pro zjištění (stanovení) obvyklé ceny majetku použit jako důkaz znalecký posudek, odborné závěry v něm obsažené – jak uvedeno již výše – nepodléhají hodnocení soudu; soud z nich tedy při zjišťování (stanovení) obvyklé ceny vychází.
V projednávané věci účastník 2) ve svém dovolání, napadajícím závěr o obvyklé ceně nemovitostí – jak vyplývá z jeho obsahu – nezpochybňuje právní posouzení věci (závěr odvolacího soudu o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen), ale zpochybňují skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází a na nichž odvolací soud založil svůj závěr o obvyklé ceně nemovitostí. Účastník 2) tedy uplatil k napadení výroku rozhodnutí o obvyklé ceně nemovitostí jiný dovolací důvod, než který je jako jediný možný uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
