Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 239/2025, ze dne 31. 7. 2025:
Navrhovatel podal proti rozhodnutí včasné odvolání. Uvedl v něm, že v řízení byl nesprávně zjištěn rozsah SJM zůstavitele a jeho pozůstalosti. Připomněl, že pověřená soudní komisařka JUDr. J. D. je dlouholetou přítelkyní pozůstalé manželky a pozůstalé dcery (byla nahrazena JUDr. J. S. – pozn. odvolacího soudu). Dále uvedl, že existuje vztah mezi vnukem zůstavitele a právními zástupci pozůstalé manželky a pozůstalé dcery, neboť vykonávají advokátní praxi v jedné kanceláři. Podle názoru odvolatele vlastnil zůstavitel veškerý majetek ve společném jmění se svou manželkou. Dále podrobně popsal své informace o výběrech z účtů zůstavitele, sporných a „nepodchycených“ zůstatcích na těchto účtech. Vylíčil postup řízení před notářem JUDr. J. S. a po ukončení jeho notářské činností před JUDr. Ing. V. P. Namítl, že notáři neřešili sporné otázky, ačkoli na nesrovnalosti uplatněné v odvolání sám navrhovatel upozornil již do protokolu dne 25. 8. 2014. Majetek, o kterém se mělo v dědickém řízení po otci odvolatele jednat, označil shodně jako v návrhu ze dne 18. 3. 2025. Kromě listinných důkazů, dokládajících jednotlivé položky majetku, k němuž se jako ke spornému v dědickém řízení nepřihlíželo, připojil odvolatel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. 7 To 538/2010, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 4. 2010, sp. zn. 39 T 1/2010, odsuzující jej pro výtržnictví a násilné jednání vůči pozůstalé matce a pozůstalé dceři podle §202 odst. 1 a 197a odst. 1 trestního zákona, a věc byla postoupena podle § 222 odst. 2 trestního řádu Úřadu Městské části Praha 7.
Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by ve věci nařizoval odvolací jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a shledal odvolání nedůvodným. Odvolatel brojí proti zamítnutí svého návrhu na dodatečné projednání či obnovu dědického řízení stejnou argumentací, jakou uplatnil v průběhu dědického řízení. Jde mu o stejný majetek, který byl v době dědického řízení znám a sepsán, ale účastníci dědického řízení ohledně něj měli spor o dědické právo.
Soud I. stupně správně aplikoval právní úpravu, účinnou ke dni úmrtí zůstavitele, tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Spor o aktiva (ani pasiva) pozůstalosti nelze řešit jak dodatečným projednáním dědictví podle § 175x o. s. ř., tak ani případnou obnovou řízení (§ 228 a násl. o. s. ř.). Z návrhu navrhovatele a obsahu pozůstalostního spisu vyplývá, že návrh navrhovatele se týká majetku, který byl účastníkům a pověřenému soudnímu komisaři znám a byl zjištěn, k němuž se v rámci dědictví nepřihlíželo, neboť bylo sporné, zda se jedná o součást společného jmění zůstavitele a jeho manželky či nikoli. Nejde tedy o nově najevo vyšlý majetek, ohledně nějž by mělo být dědictví dodatečně projednáno.
O vypořádání SJM zůstavitele a pozůstalé manželky rozhodl zdejší odvolací soud usnesením ze dne 30. září 2013, čj. 24 Co 78/2013-286. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti. Odvolací soud v tomto rozhodnutí uvedl, že soud I. stupně postupoval správně, když aplikoval ustanovení § 175k odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k položkám, vyjmenovaným v odůvodnění napadeného usnesení, které zůstaly po skutkové stránce mezi účastníky sporné (ačkoli v rámci SJM vypořádal i jednu spornou položku).
