Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 406/2026, ze dne 29. 4. 2026:
První z uvedených rozhodnutí míří k povinnosti soudu v pozůstalostním (tehdy dědickém) řízení přihlížet z úřední povinnosti k případné dědické nezpůsobilosti, nicméně i o ní platí, že je-li její existence mezi účastníky pozůstalostního řízení sporná (čímž je založen skutkový spor o dědické právo), je povinností soudu v pozůstalostním řízení některého z účastníků odkázat k podání žaloby do sporného řízení (§ 170 odst. 1 z. ř. s.), což se konečně stalo i v projednávané věci, druhé z citovaných rozhodnutí pak ukládá soudu ve sporném řízení se tvrzenou či jinak najevo v řízení vyšlou dědickou nezpůsobilostí zabývat. Uvedeným požadavkům bylo ve sporném řízení učiněno zadost a o dané otázce již bylo definitivně pravomocným a potud nezměnitelným rozsudkem soudu v takovém řízení autoritativně rozhodnuto.
