Rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 17/2026, ze dne 5. 3. 2026:
Závěrem tak lze zkonstatovat, že odvolací soud, plně v souladu se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že po skutkové stránce bylo v daném řízení prokázáno, že žalobkyně se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí společně žila v jeho bytě ve [Anonymizováno], společně zde bydleli, toto jejich soužití mělo charakter trvalosti, jejich úmyslem bylo založit a vést takové společné soužití nikoliv jen na přechodnou dobu, společně zůstavitel a žalobkyně přispívali podle svých možností ze svých finančních zdrojů na chod domácnosti, na své potřeby, společně si pořídili určité vybavení do této domácnosti, a to v situaci, kdy žalobkyně se zůstavitelem byli dlouhodobě partnery s velmi intenzivním blízkým vztahem na úrovni členů rodiny. Žalobkyně bezesporu byla zůstaviteli nejbližší osobou, jako jediná věděla o jeho osobních záležitostech, včetně záležitostí jeho [podezřelý výraz] stavu, tj. i, jde-li o jeho závažnou nepříznivou zdravotní [podezřelý výraz] v souvislosti s [podezřelý výraz] rakovinou hrtanu, jež se vyvíjelo zhoršujícím nepříznivým způsobem, to na rozdíl od jeho členů rodiny, konkrétně otce, jeho přítelkyně (žalované), jeho nevlastní sestry, o čemž vskutku svědčí významně to, že žalobkyně neváhala poskytnout zůstaviteli svoji blízkou osobní podporu v nejtěžších chvílích, jež souvisely s jeho posledními dny života tak, aby mohlo dojít k naplnění jeho přání, aby zemřel ve svém domově, nikoliv v [podezřelý výraz]. Tato okolnost zcela jistě nesvědčí o tom, že by mezi zůstavitelem a žalobkyní byl v této době čistě jen kamarádský vztah.
Na fakticitě tohoto jejich blízkého vztahu pak nemůže ničeho změnit to, že zůstavitel ponechal svého otce uvedeného, jako obmyšlenou osobu, v rámci svého pojistného produktu.
Pokud žalobkyně vynakládala finanční prostředky na bydlení v [Anonymizováno], tak bylo zjištěno, že tak činila v rámci běžné správy svého vlastního majetku, k jeho zachování, navíc zcela obvyklým a přiměřeným způsobem.
Pokud bylo zjištěno, že žalobkyně po dobu [podezřelý výraz] zůstavitele v [podezřelý výraz] ve [Anonymizováno] krátce před jeho smrtí pobývala v bytě v [Anonymizováno], tak ani tato skutečnost v kontextu všech zjištěných skutečností nepřináší závěr, že by se nemělo z její strany jednat o zcela přiměřené, pochopitelné jednání, tím spíše, že poté neváhala uvolnit se ze zaměstnání a o zůstavitele pečovat do jeho smrti celodenně osobně.
Tyto správné skutkové závěry, jak je soud prvního stupně přijal, pak odvolací soud, opět zcela ve shodě se soudem prvního stupně, právně vyhodnotil tak, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli ze zákonné dědické posloupnosti ve smyslu [Anonymizováno] ve druhé třídě dědiců spolu se zůstavitelovým otcem, který se smrti zůstavitele dožil, oběma jim toto dědické právo svědčí rovným dílem, žalobkyni, coby osobě, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a která z tohoto důvodu spolu s ním o společnou domácnost pečovala.
