Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 379/2025 – 338, ze dne 14. 1. 2026:
Podle judikatury je vlastnoruční závěť platným právním úkonem dle ust. § 476 a § 476a obč. zák. jen tehdy, byl-li v ní uvedený den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, napsán vlastní rukou zůstavitele, přičemž údaj o datu podpisu závěti v ověřovací doložce pravosti podpisu zůstavitele nemůže nahradit chybějící datum v textu závěti nebo opravit datum v textu závěti, které není datem, kdy byla závěť skutečně podepsána (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998 sp. zn. 21 Cdo 586/98 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/1999 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1190/2004 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2006). Podepsala-li skutečně zůstavitelka [jméno FO] holografní závěť ze dne 20. 3. 2004 až dne 29. 3. 2004, je tato závěť neplatná, jak plyne z ustanovení § 476 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ust. § 476a obč. zák. (podle ust. § 476 odst. 2 obč. zák. v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná; podle ust. § 476a obč. zák. vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná).
