Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. 27 Co 71/2025, ze dne 21. 5. 2025:
Ustanovení § 1481 občanského zákoníku vylučuje z dědění toho, kdo se dopustil vůči zůstaviteli nebo osobám jemu blízkým závažného úmyslného jednání kvalifikovaného jako trestný čin nebo kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti poslední vůli zůstavitele. Dědická nezpůsobilost nastává přímo ze zákona a její konstrukce je vytvořena s ohledem na tzv. hypotetickou vůli zůstavitele, kdy nelze rozumně předpokládat, že by zůstavitel chtěl, aby pachatel trestného činu proti zůstaviteli či osobám jemu blízkým či osoba zavrženíhodně jednající proti poslední vůli zůstavitele, obdržela něco z jeho majetku.
Zavrženíhodného jednání proti zůstavitelově poslední vůli se potenciální dědic může dopustit za života zůstavitele i po jeho smrti. Může zůstavitele k projevu poslední vůle lstivě svést, projev skutečné poslední vůle zůstavitele překazit, poslední pořízení zatajit, zfalšovat, podvrhnout nebo úmyslně zničit. Patří sem i fyzické nebo psychické donucení směřující ke zřízení závěti určitého obsahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Toto vymezení je jen demonstrativní. Společným znakem takových jednání proti poslední vůli zůstavitele je právem zakázané úmyslné působení na zůstavitelovu vůli co do uspořádání dědických poměrů. V případě, že vyloučený dědic obsah závěti zůstavitele změnil tak, aby to vyhovovalo jeho zájmu, je třeba se dopátrat skutečného obsahu poslední vůle ještě před tímto zásahem.
Pokud důvod dědické nezpůsobilosti existuje, musí k němu pozůstalostní soud přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Je-li sporné, kdo se dopustil konkrétního činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost, pak pozůstalostní soud odkáže toho z účastníků řízení o pozůstalosti, jehož dědické právo se vzhledem k okolnostem případu jeví jako slabší, aby své právo uplatnil žalobou.
V projednávané věci se žalobkyni podařilo prokázat, že žalovaný, který by jinak se žalobkyní dědil ve stejné třídě dědiců poté, co paní [jméno FO] vzala žalobu na určení, že je závětní dědičkou po zůstavitelce [jméno FO] zpět, zavrženíhodně jednal proti poslední vůli zůstavitelky. Krajský soud má pochybnosti, zda-li k podpisu závěti zůstavitelky skutečně došlo dne [datum], a to i s ohledem na nepřehlédnutelné rozpory ve výpovědích svědka [jméno FO] popsané soudem prvního stupně a zcela odlišnou výpověď svědkyně [jméno FO]. Pokud však zůstavitelka skutečně dne [datum] před těmito svědky podepsala alografní závěť v krátkém časovém úseku, kdy se v její blízkosti nenacházela žalobkyně a sestra zůstavitelky, pak jednala ve stavu, kdy nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání. Nepříznivý zdravotní stav zůstavitelky ve dnech [datum], kdy podle žalobkyně měla pronést poslední slovo, které žalobkyně od zůstavitelky slyšela, a [datum], byl prokázán výpověďmi žalobkyně a svědkyně [jméno FO]. Tyto výpovědi nebyly ze strany žalovaného žádným způsobem zpochybněny. Naopak je potvrzuje i výpověď svědkyně [jméno FO] v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Svědkyně uvedla, že sám žalovaný ji dne [datum] zrazoval od návštěvy zůstavitelky, neboť zůstavitelce je špatně a neví, jestli by svědkyni ještě poznala. V takovém stavu nebyla i podle závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] schopna právně jednat. Je nutné připomenout, že podle § 1534 občanského zákoníku zůstavitel před svědky prohlásí, že předložená listina obsahuje jeho poslední vůli, a to způsobem nevzbuzujícím pochybnosti, že tomu tak opravdu je (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Nic takového se však dne [datum], kdy zůstavitelka již nekomunikovala, nestalo.
Pravou vůlí zůstavitelky nebylo ustanovit svou jedinou dědičkou paní [jméno FO], jak bylo prokázáno výpovědí svědkyně [jméno FO]. Zůstavitelka se o paní [jméno FO] své kamarádce nikdy nezmínila. Nakonec i žalovaný v účastnické výpovědi v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] připustil, že zůstavitelka chtěla, aby dům zůstal v rodině. Předložení sporné listiny připravené žalovaným a podepsané zůstavitelkou za nejasných okolností dne [datum], kdy nebyla schopna posoudit následky svého jednání, představuje ze strany žalovaného zavrženíhodné jednání proti poslední vůli zůstavitelky, které jej vylučuje z dědění.
