Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 26 Co 312/2024, ze dne 14. 1. 2025:
Konečně žalovaná namítala neplatnost předmětné závěti ze dne [datum] pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy žalovaná dovozovala z jednání žalobce, které měla za účelové, poukazovala na dlouhodobý manželský a majetkový vztah zůstavitele a žalované, která se zůstavitele starala 47 let (a žalobce toliko 7 týdnů), dále namítala, že uvedené jednání zůstavitele vybočilo z běžné praxe a žalovaná jím přišla o značnou část jistoty a uvedlo jí do neřešitelné situace s tím, že pokud by byla schopna v bytě ve [adresa] žít, neměla by na výplatu vypořádacího podílu a byla by nucena se odstěhovat, což by zůstavitel jistě nechtěl dopustit. Rozpor s dobrými mravy pak žalovaná spatřovala rovněž v okolnostech sepsání závěti (zneužití odkázanosti a špatného fyzického a duševního stavu zůstavitele). Závěr, že předmětná závěť je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, odvolací soud nesdílí. Všem zúčastněným muselo být již [datum] v době převozu žalované do specializovaného zařízení zřejmé, že se žalovaná s ohledem na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav do bytu ve [adresa] nevrátí, žalovaná ostatně ani netvrdí, že by byla schopna v bytě žít (je zřejmé, že její zdravotní stav to vylučuje, byť uvádí, že do [adresa] několikrát do roka jezdí). Jak správně poukázal okresní soud, samotné pořízení závěti ve svých důsledcích ke ztrátě vlastnického práva žalované k předmětnému bytu nevede, pro případ řízení o zrušení spoluvlastnictví přitom zákon pamatuje i na možnosti ochrany spoluvlastníka, jehož oprávněný zájem je vážně ohrožen. Byť nelze zpochybnit dlouhodobý manželský vztah zůstavitele a žalované, z výpovědi svědků vyplynulo, že zůstavitel měl k žalobci vřelý vztah, obdobný vztahu otce a syna, nelze proto dovodit, že jednání zůstavitele, který povolal žalobce za svého jediného dědice, zcela vybočovalo z běžné praxe, jak namítala žalovaná. Účelové jednání žalobce, zneužití odkázanosti a špatného fyzického a duševního stavu zůstavitele, po jehož vlivem mělo dle žalované dojít k sepsání závěti příčící se dobrým mravům, v řízení nebylo prokázáno.
