Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě sp. zn. 54 Co 13/2024, ze dne 23. 7. 2024:
Zřejmý opak těchto posledně uvedených závěrů soudu prvního stupně lze předně dovodit již jen z ustanovení § 1696 věty druhé o. z., podle kterého lze dohodou zřídit i věcné břemeno nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonnému ustanovení se nebrání tomu, aby v rámci vypořádání bylo dohodou dědiců zřízeno věcné břemeno (služebnost nebo reálné břemeno, včetně výměnku), právo zástavní, předkupní nebo jiné věcné právo. Obdobně též Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720), Švestka J., Dvořák J., Fiala J. Šešia M., Wawerka K, Wolters Kluwer, podle něhož ve kterém se uvádí: „Mohou-li si dědici dohodou rozdělit pozůstalost, lze také dohodou zřídit i věcné břemeno (služebnost pozemkovou, služebnost užívacího práva, služebnost požívacího práva, služebnost bytu), nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil (§ 1696 odst. 2 o. z.), např. právo stavby, reálné břemeno (včetně reálného břemene výměnku), předkupní právo (též jako věcné právo), zákaz zcizení a zatížení, zákaz zřídit zástavní právo s účinky vůči třetí osobě (§1309 odst. 2 o. z.).“ Z uvedeného je nepochybné, že v případě nabytí dědictví na základě dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti schválené soudem nejde o takovou právní skutečnost, při níž by dědici svá práva a povinnosti ve směru sjednání předkupního práva mezi spoluvlastníky ovlivnit nemohli.
Při uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti jsou dědici zákonem omezeni tím, aby v důsledku jejího uzavření byla rozdělena celá známá pozůstalost a aby tato dohoda neodporovala vůli zůstavitele a v jejích mezích ani zájmům osoby pod zvláštní ochranou (§ 1696 odst. 1 a odst. 2 o. z.). Jinak si pozůstalost mohou dohodou rozdělit podle své shodné vůle, a to například i tak, že jednotlivý majetek nabude sám jen některý z dědiců, anebo jej nabude více dědiců do spoluvlastnictví a není ani vyloučeno, že některý z dědiců nenabude z pozůstalosti nic [srov. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 477.] Nelze tedy mít zato, že spoluvlastnictví v případě schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví vzniká bez ohledu na vůli spoluvlastníků. Spoluvlastníci nejsou v tomto případě zbaveni možnosti ovlivnit, s kým budou ve spoluvlastnickém poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018). Uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti je tedy na rozdíl například od potvrzení nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů ze zákona (§ 185 odst. 1 písm. g) z. ř. s.) takovou právní skutečností vyvolávající právní následek na základě vůle spoludědiců (srov. právní jednání § 545 a násl. o. z.).
Na podporu již shora přijatých závěrů pak odvolací soud ještě doplňuje, že významným je v tomto směru i to, že v případě schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti se pro takto mezi nimi založené poměry jedná o rozhodnutí konstitutivní povahy. V tomto případě jsou to tedy samotní dědici, kteří své vzájemné poměry (včetně případného spoluvlastnictví) dohodou zakládají (konstituují) – srov. HAMUĽÁKOVÁ, K., PETROV KŘIVÁČKOVÁ, J. § 185. In: LAVICKÝ, P . a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-8-20]. ASPI_ID KO292_2013CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X – Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele (§ 1479 obč. zák.). V tomto ohledu má tedy každé rozhodnutí o dědictví deklaratorní povahu. Konstitutivnost rozhodnutí se projeví pouze v případě, že dojde k dohodě dědiců, a to ve vztahu k úpravě poměrů mezi dědici a jejich odpovědnosti za dluhy; obdobně též JIRSA, J ., CHARVÁT, P ., KOVÁŘOVÁ, D ., TRÁVNÍKOVÁ, B ., HAVLÍČEK, K . a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních: Soudcovský komentář. [Systém ASPI]. Havlíček Brain Team [cit. 2024-8-20]. ASPI_ID KO292h2013CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X. – Každé rozhodnutí soudu dle komentovaného ustanovení tak má deklaratorní povahu. Konstitutivní důsledek bude mít rozhodnutí jen u dohody dědiců ohledně jejich poměrů a odpovědnosti za dluhy.
Podpůrně by z jazykového výkladu ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. bylo možné dále ještě dovodit i úmysl zákonodárce popírající zněním tohoto zákonného ustanovení úvahu žalobce o tom, že v souvislosti s pozůstalostním řízením je onou právní skutečností, kterou spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, vždy jen úmrtí zůstavitele, neboť v takovém případě by se ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. užilo paušálně na všechna pozůstalostní řízení a nebylo by pak nezbytné v ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. činit výčet jednotlivých právních jednání dopadajících na vztahy dědiců, konkrétně pak v ustanovení § 1124 odst. 1 uvádět pořízení pro případ smrti.
Dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti tak nelze mít za takovou právní skutečnost, kterou by poměry spoluvlastníků, včetně vzniku spoluvlastnictví samotného, nebo překupní právo nemohli spoludědici svojí dohodou od počátku ovlivnit, neboť obojí lze učinit předmětem dohody o rozdělení pozůstalosti. Tato z pohledu ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. podstatná práva a povinnosti mohou tedy dědici v případě, že uzavírají dohodu o rozdělení pozůstalosti, již od počátku svojí (vůlí) dohodou ovlivnit.
Vzhledem k tomu, že právní skutečností, která v tomto případě založila spoluvlastnictví ohledně předmětných nemovitých věcí, byla v pozůstalostním řízení schválená dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, byť s účinky ke dni úmrtí zůstavitelky (§ 185 odst. 1 z. ř. s.), která nespadá ani pod v § 1124 odst. 1 o. z. uvedené pořízení pro případ smrti, ani pod právní skutečnost, kterou spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, nepřísluší tedy žalobci jako spoluvlastníkovi předmětných nemovitých věcí předkupní právo podle ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. a v návaznosti na to pak ani právo na to, aby se vůči žalovanému jako nástupci druhé strany, který věc nabyl koupí, mohl podle § 2144 o. z. domáhat toho, aby mu svůj podíl na předmětných nemovitých věcech za příslušnou úplatu převedl.
Pokud žalobce poukazoval na založení spoluvlastnictví ke dni úmrtí zůstavitelky, tedy s účinností ke dni vzniku dědického práva (§ 1479 o. z.), pak k datu úmrtí zůstavitelky tj. [datum] by vztahy spoluvlastníků byly podřízeny zcela jinému znění zákonného ustanovení § 1124 odst. 1 o. z., než které bylo citováno shora (srov. ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od [datum] do [datum] – Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.). Ani toto obecné předkupní právo podle ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném do [datum] by však žalobci již v současné době nesvědčilo, a to s ohledem na mezitímní změnu tohoto zákonného ustanovení účinnou od [datum] a dále i s ohledem na znění přechodných ustanovení jej měnícího předpisu (srov. Článek II. bod 4. zákona č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), podle kterého by předkupní právo žalobci i po [datum] trvalo pouze v tom případě, že kupní smlouvu by žalovaný s [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel před [datum], neboť povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi by musela dospět ještě před nabytím účinnosti shora citovaného zákona č. 163/2020 Sb., tedy před [datum]. Podle ustanovení § 2143 o. z. dospěje povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi až uzavřením smlouvy s koupěchtivým. V tomto případě tedy uzavřením kupní smlouvy dne [datum] mezi [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným. Předkupní právo podle právní úpravy ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od [datum] do [datum] tak nelze mít v souladu s citovanými přechodnými ustanoveními za zachované po [datum], neboť povinnost žalovaného nabídnout spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech ke koupi před [datum] nedospěla. Předkupní právo nemůže tedy žalobci svědčit ani s ohledem na právní úpravu účinnou ke dni úmrtí zůstavitely, tedy podle ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od [datum] do [datum].
