Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25 Co 263/2024, ze dne 12. 12. 2024:
K žalobcově námitce, že zůstavitel nemusí vůli projevit jen určitými slovy, odvolací soud uvádí, že ze znění právní úpravy nelze skutečně důvodně dovozovat, že by zůstavitel musel před dvěma svědky současně přítomnými projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jen použitím určitých slov (vyslovením formule). Lze odkázat i na judikaturu vztahující se k ust. § 476b obč. zák., podle které zákon předepisoval pouze to, aby zůstavitel v tomto směru projevil vůli výslovně a nikoliv jen konkludentně (mlčky), např. přitakáním hlavou či stiskem ruky. Požadavku ust. § 476b obč. zák. odpovídalo použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě též i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Bylo totiž nezbytné, aby ten, kdo byl povolán jako svědek a kdo má z tohoto důvodu allografní závěť podepsat, neměl žádné pochybnosti – bez zřetele na skutečný obsah listiny a případné svědkovy vlastní poznatky a názory o obsahu listiny nebo na to, zda byl seznámen s obsahem závěti – o tom, že zůstavitel v listině uvedl poslední vůli (tedy že jde o závěť), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli (tedy že jde o jeho závěť a že ji činí svobodně a vážně /srov. právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2985/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 93, ročník 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2346/2011/). Na těchto závěrech nemá odvolací soud důvod cokoliv měnit, neboť jsou i v poměrech současné právní úpravy (srov. znění ust. § 1534 o. z.) aplikovatelné. Z výpovědí svědků je zřejmé, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) způsobem nevzbuzujícím pochybnosti (i v kontextu se svým předchozím jednáním, kdy v minulosti celkem třikrát své záležitosti pro případ smrti nechal striktně uspořádat a upravit formou notářského zápisu) neprojevil, že listina, kterou posléze podepsaly, obsahuje právě a jen jeho poslední vůli. Nejde tedy o to, že zůstavitel nepoužil přesná slova podle daného zákonného ustanovení (a ani okresní soud neupřednostňoval formální náhled nad tím, co bylo zjištěno o obsahu zůstavitelova projevu).
