Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 20 C 257/2024, ze dne 24. 7. 2025:
Tedy, pokud zůstavitelka v prohlášení o vydědění uvedla, že: „žalobkyni b) neviděla od listopadu 2016 a žalobkyně a) se pouze někdy staví na kávu“, má soud za prokázané, že zákonný důvod vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. b) o.z. není dán, resp. není naplněn požadavek neprojevování opravdového zájmu, jaký by potomek vůči svému předkovi projevovat měl. Není samozřejmě vyloučeno, že zůstavitelka si postesknutím nad tím, že žalobkyně o ni nejeví zájem, jak někteří svědci vypověděli, snad přála ještě častější návštěvy svých blízkých než jednou za 14 dnů, nicméně co do zákonného důvodu vydědění nutno uvedené poměřovat objektivními okolnostmi případu, tj. časovými možnostmi, zvyklostmi v rodině, nastalými důsledky. Co se týká péče o zůstavitelku v době jejího úrazu v srpnu 2016 a v době rekonvalescence, bylo v řízení bezpečně zjištěno, že o zůstavitelku pečovala zejména žalovaná a její matka – pomáhaly s úklidem, vařením, odvozem k lékaři popř. jinými běžnými činnostmi, resp. drobnější pomoc byl schopen obstarat i manžel zůstavitelky. Žalovaná, která zůstavitelku po pádu na schodech odvážela na ošetření, netvrdila, že by o úrazu informovala obě žalobkyně. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se o zlomenině pánve zůstavitelky dozvěděly až se zpožděním a zůstavitelka při návštěvách pomoc nežádala, o své základní potřeby byla schopna se postarat – resp. v době jejich návštěv se sama pohybovala po místnosti, byť v přítomnosti jiných osob polehávala (viz svědectví [jméno FO]) . Rovněž žalovaná potvrdila, že na toaletu si zůstavitelka došla sama, bez pomoci. Skutečnost, že zůstavitelka i přes frakturu horního a dolního raménka kosti stydké nebyla hospitalizována a léčba proběhla konzervativně v režimových opatřeních (chůze o berlích), potvrdila i lékařská zpráva Oblastní nemocnice [adresa], a.s.
Soud nepřistoupil na tvrzení žalované, že žalobkyně u zůstavitelky po úrazu v srpnu 2016 již neviděla, když i její matka [jméno FO] potvrzovala jejich návštěvy minimálně jednou za 14 dnů až do roku 2017. Tedy, pokud zůstavitelka v prohlášení o vydědění uvedla, že žalobkyně po jejím úrazu v srpnu 2016 neprojevily žádnou účast ani jí neposkytly pomoc, má soud za prokázané, že zákonný důvod vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. a) o.z. není dán. Měla-li zůstavitelka pomoc zajištěnou jinak a sama od žalobkyň pomoc nežádala, nelze dojít k závěru, že žalobkyně neposkytly zůstavitelce očekávatelnou a nezbytnou pomoc ve stáří a v nemoci ve znění § 1646 odst. 1 písm. a) o.z. Nic nesvědčí o tom, že by se zůstavitelka v té souvislosti ocitla v nouzi. Do samotného úrazu v srpnu 2016 byla zůstavitelka zcela soběstačná. V projednávané věci soud s ohledem na okolnosti případu nemohl přehlédnout i tzv. mimotestamentární skutečnosti promítající se obecně do skutečné vůle jednající osoby. Se znalostí obsahu propouštěcí zprávy nemocnice z 4.12.2019 mohly mít dle soudu na projev vůle zůstavitelky s vysokou mírou pravděpodobnosti vliv i okolnosti, za nichž byla listina o vydědění formou notářského zápisu pořízena. Nelze přehlédnout, že k vydědění 19.6.2017 přistoupila zůstavitelka pouhé tři měsíce po úmrtí svého jediného syna [jméno FO], tj. v těžkém životním období smiřování se se ztrátou blízkého člověka. Toto období, umocněné o dalšího půl roku později úmrtím manžela [jméno FO] st., bylo v propouštěcí zprávě nemocnice u osoby zůstavitelky označeno jako depresivní syndrom právě s odkazem na úmrtí blízkých osob, popř. další okolnosti. Prohlášení o vydědění učinila zůstavitelka dne 19.6.2017 spolu se svým manželem, který s obdobnými důvody obě žalobkyně rovněž vydědil. Přesto zůstavitelka následně v pozůstalostním řízení po manželovi sp. zn. [spisová značka] s odstupem času prohlásila do protokolu dne 29.8.2018 toto vydědění činěné jejím manželem za neplatné a jako jediná dědička vyplatila oběma žalobkyním odbytné. Přestože bližší okolnosti, které zůstavitelku vedly k přehodnocení této situace, se zjistit nepodařilo, může toto jednání signalizovat nejistotu zůstavitelky ohledně samotného vydědění. Zpráva nemocnice z 4.12.2019 popisuje silné emoce zůstavitelky, kdy se zůstavitelka cítila jako bezdomovec, vyjadřovala veliké obavy, kde bude bydlet, a dle závěru lékařů v té době nebyla orientována místem. Otázku bydlení však zůstavitelka řešila až později, tato nebyla ke dni prohlášení o vydědění aktuální, dokresluje však osobnost zůstavitelky a její vnímání vnějšího světa. Závěrem soud zdůrazňuje, že k tomuto hodnocení vnějších okolností soud přistoupil pouze na dokreslení a s ohledem na rozporná zjištění vzešlá z dokazování, v žádném případě tím nemá na mysli jakékoliv hodnocení způsobilosti zůstavitelky činit právní jednání.
