Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 221/2025, ze dne 2. 10. 2025:
Odvolací soud se na prvním místě zabýval otázkou, zda lze úřednici Obecního úřadu [adresa] [jméno FO], jež podle provedeného dokazování byla přítomna podpisu závěti (jak zůstavitelkou, tak povolanými svědkyněmi), považovat rovněž za svědkyni závěti ve smyslu uvedených ustanovení občanského zákoníku. Dospěl přitom ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že nikoliv. Odvolací soud se přitom neztotožnil s argumentací žalované, která argumentovala tak, že svědkem závěti nemůže být náhodná osoba, ale naopak jen ten, koho si zůstavitel vybral (koho tímto úkolem osobně pověřil), kdo zůstavitele zná a zná rovněž jeho zdravotní stav. Takový požadavek ze zákona nevyplývá. Svědkem naopak může být i relativně náhodná osoba, která musí být schopna potvrdit pouze to, že pořizovatel závěti je skutečně zůstavitel (srov. § 1539 odst. 1 o. z. a např. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1706/2018). Vedle toho si taková osoba musí být vědoma svého postavení jakožto svědka závěti (musí být touto úlohou pověřena), nemůže se jednat o osobu, která byla pořízení závěti pouze náhodně (resp. z jiného důvodu) přítomna (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 988/96). (K uvedenému rovněž Salák, P. In Melzer, F. Tégl, P. a kol.: Občanský zákoník. § 1475–1720. Velký komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1534).
Už jen z uvedeného je ale zřejmé, že úřednici [jméno FO] není možné považovat za svědkyni závěti v požadovaném smyslu. Touto úlohou totiž nebyla (primárně zůstavitelkou, popř. jinou osobou s alespoň konkludentním souhlasem zůstavitelky) – jak vyplynulo z provedeného dokazování – pověřena. Byť byla přítomna pořízení závěti, její úloha byla od začátku limitována pouze na ověření podpisů zúčastněných osob (zůstavitelky a svědkyň závěti). Vedle toho byla [jméno FO] podepsána pouze na ověřovacích doložkách, které z právního hlediska představují samostatnou listinu, a nikoliv na samotné závěti, byť se tyto dvě listiny nacházejí na témže fyzickém nosiči (na témže listu papíru). V této souvislosti soud I. stupně přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3504/2017. Skutečnost, že se v citovaném případu řešeném Nejvyšším soudem jednalo o ověření podpisu provedené advokátem (a nikoliv úřední osobou), nemůže na věci nic změnit, neboť povaha ověření podpisů na závěti zůstává v obou případech stejná. Odkázat lze konečně na shodné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004.
