Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Co 335/2024, ze dne 8. 1. 2025:
Pokud důvod vydědění existoval v době pořízení prohlášení o vydědění, ale v době úmrtí již neexistuje, popřípadě zůstavitel nepominutelnému dědici jeho čin dokonce později odpustil, nemá toto vliv na platnost vydědění, neboť vydědění lze zrušit pouze zákonem vymezeným způsobem (§ 1647. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2024, s. 966, marg. č. [hodnota].). Tím se úprava o.z. liší od dřívější úpravy v zákonu č. 40/64 Sb. (obč. zák.).
Účinky platného vydědění nelze prolomit pouhou pozdější (tzn. po dni pořízení prohlášení o vydědění) změnou v chování vyděděného nepominutelného dědice. Tam, kde zůstavitel nepřistoupil ke zrušení prohlášení o vydědění v předepsané formě (§ 1649 odst. 1 o. z.), je ve sporu o povinný díl třeba vycházet z do té doby projevené vůle zůstavitele (srov. obdobně např. I. ÚS 295/10), bez ohledu na pozdější chování vyděděného nepominutelného dědice.
Podstatná část rozhodných skutečností, které strany sporu uvedly, a důkazů, které strany sporu označily, se vztahovaly k období po roce 2010. Ze správně zjištěného skutkového stavu bylo možné seznat, že se kontakt mezi žalobkyní a zůstavitelem v tomto období obnovil. Sama tato skutečnost však nemohla vést k odstranění účinků dříve platně pořízeného prohlášení o vydědění žalobkyně, neboť pro takový závěr chybí opora v hmotném právu. Nepřistoupil-li zůstavitel po roce 2010 sám ke zrušení prohlášení o vydědění žalobkyně předepsaným způsobem, nebyl závěr soudu I. stupně o důvodnosti žaloby, resp. neplatnosti vydědění žalobkyně, správný.
