Rozsudek Okresního soudu v Liberci sp. zn. 13 C 358/2024, ze dne 16. 10. 2025:
Žalobkyně tak prokázaly výše uvedenými důkazy, které jimi byly navrženy, že zůstavitele z pořízení závěti nic nevylučovalo, že jeho právní jednání nelze považovat za neplatné. Sama žalovaná pak netvrdila kromě duševního omezení a fyzické slabosti žádnou konkrétní skutečnost, která by při prokázání mohla vést k opačnému závěru. Rovněž v tomto směru nenavrhovala žádné důkazy. Pořizovat závěť u notáře není nezbytné, a koresponduje to i s povahou zůstavitele, který si věci rád dělal sám a po svém. Jakkoliv jeho rozhodnutí nemusí být pro žalovanou zcela pochopitelné, rozhodl se povolat jen žalobkyně jako dědičky, a jelikož nemá nepominutelné dědice, mohl se svým majetkem disponovat dle volného uvážení v plném rozsahu. Nemusel nutně myslet na všechny, a toto ani nijak nikomu zdůvodňovat. Jen z toho, že některé neteře a synovce v závěti neuvedl, nelze činit závěr o nezpůsobilosti či snížených kognitivních funcích. Není ani zcela bez významu, že jeho rozhodnutí nijak nezpochybňovali další neteře a synovci, kterým by jinak také svědčil zákonný důvod k dědění. Nikdo další nezpochybňoval závěť co do pravosti, ale ani co do platnosti, ani zdravotní způsobilost zůstavitele.
Soud proto žalobě vyhověl, a určil v souladu se sepsanou závětí, že dědičkami po zůstaviteli z jím sepsané závěti, jsou ve stejném rozsahu žalobkyně, tak jak pan [jméno FO] uvedl. Provedené důkazy k tomu byly dostačující, další osoby již soud nadbytečně tedy nevyslýchal, když šlo již o osoby více spřízněné, a tedy se sníženou důkazní silou.
