Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 479/2026, ze dne 16. 6. 2026:
Nadto jakkoliv se řešení otázky verifikace pravosti holografní závěti primárně odvíjí od posudku znalce z oboru písmoznalectví, neznamená to ještě, že dokazování má být redukováno pouze na uvedený důkazní prostředek. V tomto směru Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, zdůraznil, že pouhá skutečnost, že závěr znaleckého posudku, jehož předmětem bylo posouzení pravosti podpisu žalovaného na sporné listině, není kategorický (tj. znaleckým posudkem nebude zjištěno, zda se jedná o pravý podpis žalovaného), bez dalšího neumožňuje přijmout závěr o tom, že žalobce jako předkladatel sporné listiny neunesl ohledně její pravosti důkazní břemeno. V uvedeném rozhodnutí se dále připomíná v judikatuře ustálený právní názor, že znalecký posudek je pouze jen jedním z důkazních prostředků, kterými může být pravost sporné listiny prokázána, přičemž povinností soudu je, nabídne-li strana řízení i jiné důkazy, které jsou obecně vzato způsobilé uvedenou skutečnost prokázat, tyto důkazy provést a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) je hodnotit jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti a přitom pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1110/2019).
Odvolací soud v souladu s dovolatelkou poukazovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021 [podle kterého „v řízení o určení dědického práva po zůstaviteli, který zemřel za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zatěžuje důkazní břemeno ohledně zpochybněné pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny toho z účastníků, který se ve svůj prospěch takové závěti dovolává (§ 565 věta první občanského zákoníku)“], dospěl ke správnému závěru, že důkazní břemeno platnosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny tížilo v tomto řízení žalovaného 1), který na základě dovolatelkou zpochybněné holografní závěti zůstavitele dovozoval své dědické právo. Namítá-li v této souvislosti dovolatelka, že „odvolací soud nehodnotil provedené důkazy z hlediska, zda žalovaný 1) unesl své důkazní břemeno“, pak ale přehlíží, že v posuzovaném případě odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku nejprve vyložil, jakými úvahami byl veden při hodnocení všech důkazů, a poté uzavřel, že „žalovaný 1) své důkazní břemeno unesl“ a že již soud prvního stupně (s jehož skutkovými zjištěními se odvolací soud ztotožnil) měl na základě výslechu žalovaných 1) a 2) a dalších důkazů – zejména předložených fotografií a videozáznamů, časové stopě jejich pohybu, resp. návštěvám zůstavitele, kdy to byli pouze oni a nikoli žalobkyně, kdo byl z rodinných příslušníků se zůstavitelem v kontaktu – za prokázané, že závěť byla napsána a podepsána zůstavitelem. Jak je shora uvedeno, soud je povinen hodnotit nejen předmětný znalecký posudek včetně výslechu znalce, ale také další v řízení provedené důkazy, a to s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1110/2019).
