Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3100/2025, ze dne 24. 2. 2026:
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, zda a (popřípadě) jaký vliv na rozhodování o odmítnutí přihlášky pohledávky pro opožděnost ve smyslu ustanovení § 240 odst. 2 písm. a) z. ř. s. má (může mít) to, že soud prvního stupně vyznačil (zaznamenal) ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů na svém usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti (§ 195 a 196 z. ř. s.) doložku právní moci (údaj o tom, kdy usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti nabylo právní moci) chybně nebo sice správně, avšak až v době po uplynutí lhůty stanovené pro přihlášení pohledávek podle ustanovení § 196 odst. 2 písm. a) z. ř. s. Vzhledem k tomu, že tato otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo v projednávané věci pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání účastnice E. J. je proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 237 o. s. ř. přípustné.
Účastníky řízení o pozůstalosti při rozhodování o tom, zda bude nařízena likvidace pozůstalosti, jsou – jak vyplývá z ustanovení § 117 a § 195 odst. 1 z. ř. s. – ti, kdo jsou účastníky tohoto řízení podle ustanovení § 110 odst. 1 z. ř. s., a ten, kdo podal návrh na nařízení likvidace pozůstalosti. Účast těch, kdo jsou účastníky řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 110 odst. 1 z. ř. s., jakož i (obdobně) těch, kteří podali návrh na nařízení likvidace pozůstalosti, zaniká dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace (samozřejmě s výjimkou účasti na opravných prostředcích podaných proti usnesením soudu vydaným do té doby). Po právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti se stávají účastníky řízení věřitelé, kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když se nepřihlásili, a likvidační správce (srov. § 117 odst. 1 z. ř. s.).
V poměrech projednávané věci z toho vyplývá, že při rozhodování o nařízení likvidace pozůstalosti byla jediným účastníkem řízení Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových; zůstavitel totiž – jak uvedeno již výše – žádné dědice (z pořízení pro případ smrti nebo ze zákonné dědické posloupnosti) nezanechal a žádný z věřitelů nepodal návrh na nařízení likvidace pozůstalosti. Právní moc usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2024, č.j. 13 D 1090/2019-650, ve výroku o nařízení likvidace pozůstalosti se za této situace odvíjí od jeho řádného doručení České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových; doručení dalším osobám (zůstavitelovým věřitelům) má (může mít) toliko povahu „pořádkovou“ a nezakládá jim při rozhodování o nařízení likvidace pozůstalosti žádná procesní nebo hmotněprávní oprávnění.
Bylo-li podáno odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nařízení likvidace pozůstalosti, nenabývá toto usnesení v napadeném výroku právní moci jen tehdy, bylo-li odvolání podáno tím, kdo je k tomu oprávněn, bylo-li odvolání podáno včas a jde-li o přípustné odvolání (srov. § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 206 o. s. ř.).
Jediný účastník pozůstalostního řízení při rozhodování o nařízení likvidace pozůstalosti (Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) nepodal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650. Poté, co tomuto účastníku marně uplynula odvolací lhůta a co tedy již nebylo možné, aby napadl usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, odvoláním, nabylo toto usnesení právní moci (srov. § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 159 o. s. ř.).
Petr Vrána jako věřitel zůstavitele nebyl oprávněn podat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, neboť při rozhodování o nařízení likvidace pozůstalosti nebyl účastníkem řízení; k tomu mohlo dojít teprve poté, co podal přihlášku své pohledávky, nejdříve dnem právní moci usnesení soudu o nařízení likvidace pozůstalosti. Odvolání jím proti tomuto usnesení podané proto nemohlo mít za následek „odsunutí“ právní moci usnesení ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 206 odst. 1 o. s. ř. až do rozhodnutí odvolacího soudu, ostatně odvolání P. V. bylo pravomocně odmítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, č. j. 15 Co 310/2024-865. Soudy obou stupňů tedy dospěly ke správnému závěru, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, ve výroku o nařízení likvidace pozůstalosti nabylo právní moci dnem 12. 6. 2024.
V usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti soud (mimo jiné) vyzve věřitele, aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě, kterou stanoví a která nesmí být kratší než 3 měsíce od právní moci usnesení /srov. § 196 odst. 2 písm. a) z. ř. s./. Věřitel může svou pohledávku přihlásit v době ode dne, kdy bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu, až do uplynutí lhůty, která byla stanovena v usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti; lhůta stanovená pro podání přihlášky pohledávky je zachována jen tehdy, dojde-li příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout (srov. § 240 odst. 1 z. ř. s.). Opožděné přihlášky soud usnesením odmítne /srov. § 240 odst. 2 písm. a) z. ř. s./.
Smyslem a účelem lhůty pro podání přihlášek pohledávek, kterou stanoví soud a pro niž je předepsáno, že nesmí být kratší než 3 měsíce od právní moci usnesení, je jednak vytvořit dostatečný časový prostor pro věřitele, aby mohli řádně přihlásit svou pohledávku a doložit ji listinami, které jsou povinni k přihlášce připojit jako přílohy, jednak přispět k rychlé a účinné ochraně práv věřitelů tak, aby jejich přihlášené pohledávky mohly být v přiměřené doby zjištěny a uspokojeny.
V projednávané věci byla právní moc usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyznačena dnem 12. 6. 2024 správně. Dovolatelka (stejně jako ostatní věřitelé) tedy měla pro podání své přihlášky u soudu k dispozici dobu ode dne 31. 5. 2024, kdy bylo usnesení vyvěšeno na úřední desce Obvodního soudu pro Prahu 9, až do dne 12. 9. 2024, kterým uplynula soudem stanovená lhůta pro podání přihlášek.
Jakkoliv se může tato doba jevit pro podání přihlášek pohledávek jako dostačující, je třeba rovněž vzít v úvahu, že z pohledu věřitele není zásadně významné to, kdy lhůta počíná běžet a po jak dlouhou dobu může svou pohledávku přihlásit, ale především okamžik, kdy lhůta k podání přihlášek končí. Ke zjištění, kdy skončil běh soudem stanovené lhůty k podání přihlášek, je pak – jak vyplývá z výše uvedeného – určující poznatek o tom, kdy usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti nabylo právní moci.
Takový poznatek může věřitel – obecně vzato – získat buď nahlédnutím do příslušného spisu, v němž je řízení o pozůstalosti vedeno, nebo z informací sdělených soudem (soudcem, notářem jako soudním komisařem nebo zaměstnancem soudu nebo soudního komisaře). Právo nahlížet do soudního spisu – jak vyplývá z ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 44 o. s. ř. – mají nejen účastníci řízení a jejich zástupci, ale všichni, kteří na tom mají právní zájem nebo pro to mají vážné důvody, tedy nepochybně také věřitelé zůstavitele, kteří v řízení o pozůstalosti hodlají uplatit své pohledávky nebo je již uplatnili.
V projednávané věci soud prvního stupně (notář Mgr. Petr Diviš jako soudní komisař) ve zřejmém rozporu s ustanoveními § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 44 odst. 2 o. s. ř. dovolatelce (jejímu zástupci) neumožnil nahlédnout do spisu vedenému o tomto řízení a lze z jeho úkonů dovodit, že tak hodlal učinit teprve poté, co je usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, nabude právní moci (o tom, kdy toto usnesení nabude právní moci, měl ovšem „poněkud zkreslené představy“).
Za této situace mohla dovolatelka učinit poznatek o tom, kdy usnesení soudu prvního stupně o nařízení likvidace pozůstalosti nabylo právní moci, pouze na základě informací, které jí poskytl soud prvního stupně (notář Mgr. Petr Diviš jako soudní komisař). Informace poskytnuté soudem (soudním komisařem) musí být nepochybně správné a úplné a každý to může důvodně očekávat (předpokládat). Nemůže proto mít újmu na svých právech ten, kdo jedná v dobré víře, že informace (zejména o průběhu řízení) jsou správné a úplné, i když se později ukáže, že tomu tak nebylo.
Byla-li dovolatelce poskytnutá informace o tom, kdy usnesení o nařízení likvidace nabylo (má nabýt) právní moci, zřejmě mylná a neúplná a zjistila-li správný den právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, teprve po uplynutí soudem stanovené lhůty k podání přihlášky (z obsahu spisu je totiž nepochybné, že soud prvního stupně vyznačil na svém usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, doložku právní moci teprve dne 20. 3. 2025, i když ve skutečnosti nabylo právní moci dnem 12. 6. 2024 a lhůta k podání přihlášek uplynula dnem 12. 9. 2024), nemůže podle dovolacího soudu takový postup soudu prvního stupně (soudního komisaře) mít za následek, že dovolatelka nebude mít možnost podílet se na likvidaci pozůstalosti jen proto, že z (neúplných a nesprávných) informací soudu prvního stupně (notáře Mgr. Petra Diviše jako soudního komisaře) v dobré víře vycházela.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že soud neodmítne přihlášku pohledávky podanou věřitelem zůstavitele postupem podle ustanovení § 240 odst. 2 písm. a) z. ř. s. tehdy, jestliže ji věřitel podal opožděně jen proto, že mu soudem (soudním komisařem) byly poskytnuty nesprávné nebo neúplné informace o tom, kdy došlo (dojde) ke skončení běhu přihlašovací lhůty, a že z nich při podávání přihlášky v dobré víře vycházel. Soudy obou stupňů v projednávané věci vedeny chybným právním názorem však k uvedenému závěru nepřihlédly.
