Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 91 Co 61/2025, ze dne 23. 7. 2025:
Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění (body 4 až 10 odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací soud se tak se skutkovými závěry soudu I. stupně (které shrnul v bodech 2 až 6 odůvodnění tohoto rozhodnutí) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Soud I. stupně též pod bodem 11 odůvodnění svého rozsudku vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, z jakého důvodu neprovedl další účastníky označené důkazy. Jeho zdůvodnění není co vytknout. Soud I. stupně nepochybil, když nevyslechl žalobkyní označené svědky, s kterými měl zůstavitel mluvit o tom, že sepsal závěť, neboť pro rozhodnutí této věci bylo podstatné pouze to, zda [jméno FO] závěť s datem 19. 10. 2019 sepsal vlastní rukou a vlastní rukou ji podepsal. Co se týká upozornění žalobkyně na to, že při jednání dne 16. 9. 2024 předložila soudu I. stupně jeden srovnávací vzorek podpisu zůstavitele (daňové přiznání podepsané zůstavitelem dne 16. 3. 2005), který však nebyl znalci doručen, pak soud I. stupně přiléhavě vyložil, že se jednalo o vzorek podpisu z časově vzdálenějšího období, než z kterého znalec vycházel při doplnění znaleckého posudku (tzn. roky 2010 a 2011). Kromě toho odvolací soud uvádí, že již v usnesení ze dne 4. 5. 2023, kterým soud I. stupně ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO] znalcem z oboru písmoznalectví, bylo účastníkům řízení uloženo poskytnout znalci veškerou součinnost nezbytnou k vypracování znaleckého posudku, tzn. zejména předložit znalci dostatek srovnávacího materiálu. Žalobkyně tedy měla možnost předložit znalci srovnávací materiál již od května 2023.
Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že ve znaleckém posudku není uvedena míra pravděpodobnosti, že se nejedná o listinu sepsanou zůstavitelem. Na str. 20 znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 25. 2. 2024 se pak vůbec nenachází žalobkyní tvrzený závěr znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že „nelze s jistotou rozhodnout o tom, zda zůstavitel text závěti napsal či nikoli, pouze lze pravděpodobně předpokládat, že tak neučinil; totéž pak platí i o pravosti podpisu zůstavitele“. Ze závěru znalce naopak vyplývá, že je pravděpodobnější, že text závěti s datem 19. 10. 2019 [jméno FO] nenapsal a stejně tak je pravděpodobnější, že sporný podpis ve znění „[jméno FO]“ pod textem závěti je padělek s částečnou snahou o nápodobu (str. 32 znaleckého posudku). Obecně závazná stupnice závěrů používaných v oboru písmoznalectví v České republice je obsažena na str. 31 znaleckého posudku s tím, že znalec jednoznačně vyznačil záporný směr stanoveného závěru, tj. že je pravděpodobnější, že podpis (včetně rukou psaného textu) je padělek, než že by byl pravý. Je tedy sice pravdou, že znaleckým zkoumáním nebyla jednoznačně vyvrácena pravost závěti, jak uvádí žalobkyně (podle závazné stupnice by byl učiněn závěr „jednoznačně padělek“), nicméně rozhodující je ta skutečnost, že o pravosti podpisu a ručně psaného textu bylo možné objektivně rozhodnout. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] též při své výpovědi u soudu I. stupně vysvětlil, že stoprocentně kategorický závěr se v ostatních zemích ani nepoužívá. Po obstarání nového srovnávacího materiálu z let 2010 a 2011 (prokazatelně se jednalo o podpisy zůstavitele – souhlasy pacienta s hospitalizací ve FN [adresa]) byl dne 28. 10. 2024 vyhotoven doplněk znaleckého posudku č. [číslo], v němž znalec stanovil přesnější závěr ohledně pravosti podpisu na závěti tak, že se pravděpodobně jedná o padělek s částečnou snahou o nápodobu.
Odvolací soud neměl za opodstatněnou ani námitku žalobkyně, že soud I. stupně měl zadat znalecký posudek z oboru lékařství, aby bylo zkoumáno, zda zdravotní stav zůstavitele měl eventuální vliv na změnu jeho rukopisu, když byl od roku [rok] až do své smrti nemocen. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na to, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] měl pro své znalecké zkoumání k dispozici srovnávací materiál také z doby následující po žalobkyní uváděných zdravotních obtížích zůstavitele, přičemž znalec uvedl, že rukopis zůstavitele se za celou dobu výrazně nezměnil, žádný vliv zdravotního problému v něm nebyl patrný (k čemuž by mohlo dojít např. v důsledku úrazu dominantní končetiny, duševní poruchy nebo užíváním návykových látek). Znalec ve svém posudku též uvedl, že hypotéza, že by se z původně urovnaného a po technické stránce stabilního rukopisu s nízkou variabilitou písmen stal grafometricky i morfologicky rozvolněný a neurovnaný rukopis se spoustou technických změn a novotvarů, je krajně nepravděpodobná. Zásadní pak podle odvolacího soudu je závěr znalce, že komparacemi bylo prokázáno, že dva nesporné podpisy [jméno FO] z let 2009 a 2019 s jeho rukopisem a se zkrácenými podpisy z let 1976-1977 plně korespondují, a že případné progresivní změny v jeho rukopisu by se projevily i v jeho podpisech z let 2009 a 2019, což ale zjištěno nebylo (str. 28 znaleckého posudku).
