Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3225/2025, ze dne 25. 3. 2026:
Ani v rozsahu, v němž dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že české soudy měly k posouzení platnosti závěti dle kanadského práva aplikovat také ustanovení § 58 WESA označované jako „dispoziční pravomoc soudu“, dle kterého soud může uznat dokumenty nebo záznamy, které nesplňují náležitosti závěti jako závěť, a to s odůvodněním, že jde o „hmotněprávní předpis“, a stejně tak dané ustanovení je „hmotněprávní normou“, a proto podle ní může postupovat i český soud, nejsou námitky účastnice 1) způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovolatelka nebere náležitě v úvahu, že právní úprava pozůstalosti v kanadské provincii Britská Kolumbie je zakotvena v předpise WESA, který je komplexní právní úpravou pozůstalostního řízení, jež obsahuje hmotněprávní i procesní normy. Konkrétně dovolatelkou zpochybňované ustanovení § 58 WESA (upravující dispoziční pravomoc soudu – jak poukazuje také dovolatelka) je však normou procesní, je-li jejím předmětem založení pravomoci soudu k uznání dokumentu či záznamu, který nesplňuje veškeré zákonné náležitosti závěti za závěť, aniž by obsahovalo vymezení jakýchkoliv hmotněprávních podmínek k posouzení určitého dokumentu či záznamu, a které tedy české soudy nemohou v řízení před českými soudy použít, neboť jak vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 ZMPS, české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv dle [k tomu srov. také například ustanovení § 38 odst. 4 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 11. 6. 2010, č.j. 59/2010-MOC-J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních, účinnou od 1. 8. 2010, dle které „v řízení postupují justiční orgány ČR podle českých procesních předpisů s výhradou procesních předpisů stanovených právním předpisem EU nebo mezinárodní smlouvou“, a § 57 odst. 1 této instrukce, dle kterého „je-li dána pravomoc soudů ČR, postupuje justiční orgán ČR při projednávání dědictví podle českých procesních předpisů (§ 48 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 31. 12. 2013)“, jakož i ustanovení § 38 odst. 4 instrukce nahrazující ustanovení § 41 odst. 4 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 4. 2018, č. 7/2018, účinné od 1. 6. 2018, dle kterého „v řízení postupují justiční orgány ČR podle českých procesních předpisů, ledaže se použijí právní předpisy EU nebo mezinárodní smlouva“, nebo závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1773/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3453/2018, dle kterých „aplikace českých procesních předpisů vychází z obecné zásady aplikace právního řádu místa soudu (lex fori) v souladu s § 8 odst. 1 ZMPS“; dále například judikatura k ustanovení § 48 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (který svým obdobným zněním předchází současnému ustanovení § 8 odst. 1 ZMPS), kterou tak lze použít i v poměrech současné právní úpravy § 8 odst. 1 ZMPS, a to například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 30 Cdo 5066/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1788/2006]. Za okolností, kdy před soudy Britské Kolumbie nebylo k návrhu zahájeno (neproběhlo) řízení dle ustanovení § 58 WESA k uznání závěti zůstavitele ze dne 7. 1. 2018 za závěť, proto odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, zejména pak v souladu se zákonným ustanovením § 8 odst. 1 ZMPS, dle kterého české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů, jestliže v projednávané věci nepostupoval podle ustanovení § 58 WESA.
