Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2633/2025, ze dne 12. 2. 2026:
Nejvyšší soud se otázkou následků podání žaloby osobou bez zástupčího oprávnění jménem původního žalobce zabýval v usnesení ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2258/2024. V tomto řízení žalobu na náhradu nemajetkové újmy podal bez zástupčího oprávnění jménem zůstavitele za jeho života jeden z jeho dědiců. Procesní úkon spočívající v podání žaloby posoudil Nejvyšší soud jako právní jednání a aplikoval na něj § 440 o. z. Zastoupenému tak vzniklo právo na dodatečné schválení právního jednání spočívajícího v podání žaloby, toto oprávnění mělo přitom majetkovou povahu, a proto smrtí oprávněného přešlo na jeho právní nástupce. Jinak řečeno, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže dědici práv zůstavitele jako původního žalobce dodatečně v řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy schválí jednání osoby, která bez zástupčího oprávnění tento nárok jménem zůstavitele za jeho života uplatnila, je tím vada žaloby záležející v nepředložení plné moci odstraněna a na žalobu se hledí jako na od počátku bezvadnou.
Tyto závěry Nejvyššího soudu dopadají i na nyní projednávanou věc, v níž žalobu podala jménem posléze zesnulé poškozené advokátka, jež k tomu byla zplnomocněna matkou poškozené. Poškozené tak vzniklo právo na dodatečné schválení právního jednání spočívajícího v podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy. Toto oprávnění přešlo na její dědičku a ta byla oprávněna podání žaloby dodatečně schválit. Jestliže současná žalobkyně jako dědička vstoupila do procesních práv původní žalobkyně, již dne 7. 7. 2022 zplnomocnila advokátku k podání dovolání (č. l. 46) proti usnesení Městského soudu ze dne 29. 7. 2022, č. j. 58 Co 258/2022-37, kterým potvrdil rozhodnutí o zastavení řízení, od té doby v řízení nadále pokračuje a podala podnět k zahájení dodatečného řízení o pozůstalosti (č. l. 88), je zřejmé, že konkludentně bez zbytečného odkladu schválila právní jednání V. A. spočívající ve zplnomocnění právní zástupkyně k podání žaloby za poškozenou i podání této žaloby samotné. Tím byl nedostatek podmínky řízení odstraněn, na žalobu je třeba hledět jako na od počátku bezvadnou a v řízení lze dále pokračovat. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy správné a souladné s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
