Rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 235/2022, ze dne 27. 10. 2022:
Především je třeba konstatovat, že, jde-li o podpis na listinách, jako je smlouva o poskytování sociální péče či žádost o příspěvek na péči, tyto listiny jsou obvykle v zájmu žádající osoby sepisovány za aktivního přispění okolí žadatele, které v této souvislosti dané osobě poskytuje významnou podporu. Význam podpisu takových listin samotnou osobou je pak ve vztahu k posouzení jejich duševní způsobilosti jen velmi malý, pokud by v souvislosti s tím nebyly současně prokázány takové okolnosti při vzniku těchto listin, z nichž by bylo možné na plnou přítomnost duševního zdraví žadatele v době podání či sepisu listiny usoudit. Proto jen podpis zůstavitelky na těchto listinách sám o sobě není žádným důkazem, že netrpěla duševní poruchou. Z tohoto důvodu je prakticky bez důkazní hodnoty ve vztahu k duševnímu zdraví zůstavitelky zpráva [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] o žádosti zůstavitelky o zvýšení příspěvku na péči v lednu 2010, která byla podána na žádost notářky pro dědické řízení pod sp. zn. 32 D 168/2010.
Důkazní hodnota listin – informovaného souhlasu k CT vyšetření a souhlasu s hospitalizací – je bez dalšího významně snižována popřením pravosti podpisu zůstavitelky na těchto listinách žalobkyní. Především je však nutno konstatovat, že informovaný souhlas sám o sobě pravidelně není důkazem o nepřítomnosti duševní poruchy pacienta, nejsou-li zde rovněž prokázány další okolnosti při vzniku takového souhlasu, z nichž by bylo možné na duševní zdraví jednající osoby jednoznačně usuzovat (takové nebyly ani tvrzeny). Informovaný souhlas s hospitalizací je navíc zcela bezcennou listinou, není-li v daném případě z listiny zřejmé, kdy byla pořízena, a není-li zde uvedeno ani jméno a příjmení osoby, která měla souhlas udělit.
Zcela bez významu pro zjištění duševního stavu zůstavitelky v době pořízení úkonu je pak také svědectví [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z jejíhož výslechu k této otázce nevyplývají žádné skutečnosti.
Z výše uvedeného vyplývá, že z provedeného svědeckého dokazování a listinných důkazů nelze učinit závěr o tom, zda zůstavitelka trpěla či netrpěla duševní poruchou, která by mohla mít zásadní vliv na její schopnost ke konkrétním právním úkonům. S ohledem na výsledky tohoto dokazování jsou zjištění vyplývající z těchto důkazů pro hodnocení duševního stavu zůstavitelky zásadně bezvýznamná. Za této situace je tak především podstatné, jaké okolnosti byly zjištěny znaleckým dokazováním.
