Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2502/2025, ze dne 29. 9. 2025:
Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo ve smyslu §127 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), označeném marginální rubrikou „Náklady řízení“, rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o určení výše odměny správce pozůstalosti a podmínkách její splatnosti není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení za něž zákon výslovně považuje i odměnu soudního komisaře, náhradu jeho hotových výdajů, stejně jako odměnu soudem ustanoveného správce pozůstalosti (srov. i nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 3195/20, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 607/2020).
