Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3199/2022, ze dne 29. 4. 2024:
Je tedy zřejmé, že judikatura dovolacího soudu vysvětlila vztah § 742 odst. 1 písm. c) o. z. a § 764 odst. 1 o. z. Případná rozdílná tvrzení o tom, zda a jakou částku vynaložil některý z manželů ze svého výhradního vlastnictví na majetek ve společném jmění, představují spor o pasivum pozůstalosti, který pozůstalostní soud podle § 162 odst. 2 věta druhá z. ř. s. není oprávněn řešit; omezí se na to, že k tomuto pasivu při projednání pozůstalosti nepřihlíží. Pozůstalý manžel se může svého práva na nahrazení toho, co vynaložil ze svého výhradního vlastnictví na společný majetek se zůstavitelem (tj. splnění závazku pocházejícího ze společného jmění manželů, který přešel na dědice) domáhat žalobou ve sporném soudním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 24 Cdo 754/2022).
