Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 60 C 216/2023, ze dne 13. 11. 2024:
Převedeno na konkrétní případ soud konstatuje, že neshledal žádné důvody pro odchýlení od citovaného právního názoru Nejvyššího soudu. Skutečnost, že ochrana neprávem vyděděného nepominutelného dědice nespočívá v jeho právu na pozůstalost či podíl z ní, nýbrž pouze v existenci pohledávky na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu, vyplývá z výslovné úpravy obsažené v § 1650 a § 1654 o. z. Případný spor o existenci takové pohledávky pak není možné řešit jako spor o dědické právo ve smyslu § 168 a § 170 z. ř. s. – úhrady takové pohledávky se může neprávem vyděděný nepominutelný dědic domáhat samostatnou žalobou na plnění.
Vzhledem k uvedenému tak soud uzavírá, že žalobce v pozici nepominutelného dědice nerozporoval, že závěť ze dne [datum] zahrnující prohlášení o jeho vydědění skutečně vyjadřuje vůli zůstavitelky, a jako jediný důvod neplatnosti této listiny tvrdil nenaplnění zákonných důvodů vydědění. Při aplikaci výše rozvedených právních závěrů na projednávanou věc je pak zřejmé, že i v této situaci žalobci může – v případě, by jeho skutková tvrzení byla pravdivá, a důvody vydědění by tak skutečně nebyly dány – náležet pouze zákonná ochrana nepominutelného dědice v podobě práva na výplatu hodnoty povinného dílu, nikoliv však právo na celou pozůstalost.
Soud proto uzavírá, že nehledě na platnost, či neplatnost prohlášení o vydědění obsaženém v závěti ze dne [datum] žalobce není jediným dědicem zůstavitelky, a podaná žaloba proto není důvodná. I pokud by totiž nebyly dány důvody vydědění, žalobce by byl pouze věřitelem dědiců (tj. žalovaného č. [hodnota] a žalované č. [hodnota]) a svých práv by se mohl domáhat žalobou na plnění vůči nim. Z tohoto důvodu pak též v nyní projednávané věci není dán spor o dědické právo ve smyslu § 168 a § 170 z. ř. s., a ani usnesení soudního komisaře, kterým mu bylo uloženo podání žaloby, nemohlo vyvolat právní účinky. S ohledem na možnost domáhat se svých práv samostatnou žalobou na plnění mimo rámec řízení o pozůstalosti pak žalobci nemůže svědčit ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.
