Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1323/2025, ze dne 18. 6. 2025:
V listině, označené jako „Dohoda o zrušení dohody o zřeknutí se dědického práva, sepsané v roce 2016“, žalobce a zůstavitelka dne 23.11.2022 „uzavřeli tuto dohodu: Ruší se v plném rozsahu naše dohoda z roku 2016, učiněná v Poděbradech před notářkou JUDr. Hůlovou a pojednávající o zřeknutí se dědického práva Petra Bašty (žalobce) ve vztahu k jeho matce Věře Baštové (zůstavitelce)“. Tuto smlouvu tedy blíže specifikovali tak, že byla „sepsána v roce 2016 v Poděbradech před notářkou JUDr. Hůlovou“, ačkoli ovšem ve skutečnosti tuto smlouvu dne 3.2.2016 sepsali v Poděbradech před notářkou JUDr. Martou Večeřovou. Uvedený rozpor a také skutečnost, že zrušovaná renunciační smlouva není vymezena přesným datem jejího uzavření, odvolací soud hodnotil za natolik závažné, že znamenají „neurčitě, nepřesně a nejednoznačně označený předmět dohody“, u něhož si „jiný důsledek, než sankci v podobě neexistence, čili zdánlivosti takového právního jednání ani nelze představit“. Na závěr odvolací soud uzavřel, že „z obsahu písemného projevu vůle zůstavitelky, zachyceného na zkoumané listině, není zřejmé bez jakýchkoli pochybností to, zda vůbec a jakým způsobem se zůstavitelka rozhodla smluvně vypořádat vzniklý již dříve vztah k presumptivním dědicem ohledně následných majetkových poměrů“. S takovým úsudkem odvolacího soudu však nelze souhlasit.
Odvolací soud především zcela opomenul učinit součástí svých úvah skutečnost, na niž upozorňuje i žalobce v dovolání, že mezi žalobcem a zůstavitelkou byla „v roce 2016“ ve formě notářského zápisu „sepsána v Poděbradech“ pouze jedna smlouva o zřeknutí se dědického práva, podle které se žalobce zřekl (budoucího) dědického práva po zůstavitelce s tím, že „zřeknutí působí i vůči jeho potomkům“. Již tento fakt zásadním způsobem eliminuje možnost záměny předmětu právního jednání, obsaženého ve sporné listině ze dne 23.11.2022 (tj. jaká smlouva měla být zrušena), od předmětů jiných. Dále pak, pokud jde o formu právního jednání, použité výrazy i způsob označení předmětu právního jednání, nelze přehlédnout, že spornou listinu vyhotovoval sám žalobce poté, co ze strany notářské kanceláře JUDr. Marty Večeřové obdržel informaci, že smlouvu o zřeknutí se dědického práva, která je u ní evidována, mohou se zůstavitelkou zrušit i sami v prosté písemné formě bez účasti notáře. I přes laické zpracování sporné listiny je ovšem z výslovného vyjádření smluvních stran, že „se ruší v plném rozsahu naše dohoda z roku 2016“ (pojednávající o zřeknutí se dědického práva žalobce ve vztahu k zůstavitelce), jednoznačně patrné, že předmětem tohoto právního jednání bylo zrušení všech práv a povinností vyplývajících z dříve uzavřené smlouvy o zřeknutí se dědického práva žalobce ve vztahu k zůstavitelce. Za tohoto stavu je proto zavádějící hypotetická úvaha odvolacího soudu, že „změna smlouvy mohla teoreticky ze strany zůstavitelky směřovat jen k potomkům žalobce tak, že by vůči nim již toto nepůsobilo“, a že „ostatně si lze představit i jiným způsobem změněnou vůli zůstavitelky ohledně založených dosud práv a povinností k otázkám dědického práva po ní ve vztahu k jejím potomkům v souvislosti s jejími předchozími pořízeními pro případ smrti za jejího života, např. že by se práva a povinnosti v předchozích právních jednáních změnily jen k určitým věcem, v možnosti ponechání si zřeknuvším se potomkem práva na povinný díl, apod.“.
Stran nesprávného označení notářky pak jistě není bez významu okolnost, že v Poděbradech je pouze jedna notářská kancelář, ve které před notářkou JUDr. Martou Večeřovou, která sepsala se zůstavitelkou a žalobcem renunciační smlouvu ze dne 3.2.2016, působila notářka JUDr. Miroslava Hůlová, u níž zůstavitelka v minulosti také učinila několik právních jednání (závěť z roku 1996, odvolání závěti z roku 1997 a dvě darovací smlouvy se žalobcem z roku 2011). Za tohoto stavu, kdy sepis právních jednání zůstavitelky se pravidelně uskutečňoval v téže notářské kanceláři v Poděbradech, se nejeví, že by označení předešlé notářky na sporné listině bylo způsobilé vyvolat u zůstavitelky „představu o tom, že činí zcela jiné právní jednání“, jestliže – jak bylo zdůrazněno výše – mezi žalobcem a zůstavitelkou byla „v roce 2016“ v notářské kanceláři v Poděbradech sepsána pouze jediná smlouva o zřeknutí se dědického práva. V této souvislosti tak opět zůstává pouze v rovině spekulací úvaha odvolacího soudu, nepodloženě presumující nanejvýš odborný právní úsudek zůstavitelky, že tato „mohla zcela záměrně při plném vědomí si této skutečnosti v posuzované soukromé listině ponechat chybnou formulaci ohledně označení rušené listiny s představou, že tak nebude vyvolávat účinky zrušení předchozí dohody k otázce dědického práva po ní“.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval při výkladu smlouvy (dohody) účastníků, obsažené v listině ze dne 23.11.2022 zcela formalisticky, bez zřetele k interpretačním pravidlům obsaženým v ustanovení § 556 o.z. a svými úvahami neopodstatněně zpochybnil obsah jinak jasného právního jednání.
