Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1065/2025, ze dne 3. 6. 2025:
Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti vyjádřil právní závěr, že zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. ř. s.“), sice blíže nestanoví, co je možno považovat za jiný vážný důvod ve smyslu ustanovení § 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s., půjde však o situace spíše výjimečné (např. případy aktuální potřeby provést při správě některé úkony, které vyžadují zvláštní znalosti a schopnosti), jež soudu umožní ustanovit správce pozůstalosti i tehdy, pokud by dědicové byli schopni řádně spravovat pozůstalost, jakož i tehdy, jsou-li zde osoby uvedené pod písm. a) citovaného ustanovení, které správu vykonávají (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 111/2023, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48, ročník 2024, anebo rovněž odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2330/2023, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2024, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3295/2023). U právnické osoby přitom zákon přímo žádné zvláštní vlastnosti k výkonu funkce správce pozůstalosti nevyžaduje. Lze však dovodit, že správcem by měla být jmenována jen taková právnická osoba, která může správu pozůstalosti nebo její části vzhledem k předmětu své činnosti a k charakteru spravovaného majetku řádně vykonávat. V praxi půjde nejčastěji o právnické osoby, které se zabývají správou majetku (např. správou nemovitosti, správou cenných papírů, správou pohledávek apod.) [obdobně srov. Macková, A., Muzikář, L. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. 1. vydání. Praha: Leges, 2016, str. 294; nebo Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 294, 295]. Právní závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 111/2023, byly dovolacím soudem dále rozvinuty např. právě v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3295/2023, v němž se mj. podává, že z obecných požadavků na správu cizího majetku vyplývá, že (rovněž) soudem jmenovaný správce pozůstalosti (obdobně jako dědic pověřený správou pozůstalostního majetku) vykonává svou působnost a plní povinnosti s péčí řádného hospodáře a že svou činností sleduje naplnění účelu prosté správy pozůstalosti, tedy aby majetek patřící do pozůstalosti byl zachován pro dědice, popřípadě, odůvodňuje-li to stav aktiv a pasiv pozůstalosti, pro zůstavitelovy věřitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1286/2021).
V nyní posuzované věci sám zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti a soudy na základě zjištěných okolností (probíhajícího insolvenčního řízení proti zůstaviteli a struktury jeho majetku) dovodily, že kromě prosté správy bude třeba činit i úkony vyžadující zvláštní znalosti, což zakládá postup dle § 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s. Nakonec i dovolatelé (dědicové, kteří sami nenavrhli žádnou osobu, jež by mohla být jmenována správcem pozůstalosti) tento postup nezpochybňují, když požadují ve svém dovolání, aby byl proces výběru správce pozůstalosti veden v souladu s § 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s., a to „s přihlédnutím k zájmům všech účastníků řízení“. Dovolacímu soudu se (taktéž) jeví jako zcela účelné ustanovení účastnice 4) správcem pozůstalosti, pokud v jiných věcech (nikoliv však v posuzovaném případě) aktivně vykonává funkci insolvenčního správce zapsaného v seznamu insolvenčních správců a disponuje tak potřebnými znalostmi a zkušenostmi, mimo jiné již z toho důvodu, že vzhledem k okolnostem posuzované věci (očekávaná delší doba trvání řízení o pozůstalosti, četnost a výše dluhů zůstavitele, přihlášení pohledávek vůči zůstaviteli ve značné výši, z toho jen pohledávek věřitele SYNOT W, a. s., čítajících 85 847 158,91 Kč včetně příslušenství) je do budoucna – při splnění zákonných podmínek pro nařízení likvidace pozůstalosti – nanejvýš pravděpodobná i potřeba jmenování likvidačního správce (k tomu srov. ust. § 203 z. ř. s., podle nějž soud jmenuje likvidačním správcem právě osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců), který vystupuje na místě osoby dosud spravující pozůstalost [ust. § 206 odst. 1 písm. c) z. ř. s.].
Pro úplnost, z obsahu spisu vyplývá, že dovolatelé v průběhu řízení o pozůstalosti nevznesli žádné konkrétní námitky proti jmenovanému správci pozůstalosti, pouze sdělili soudní komisařce, že „si výslovně nepřejí, aby správcem pozůstalosti byla jakákoliv osoba, která za života zůstavitele vykonávala ve vztahu k jeho osobě /majetku funkci insolvenčního správce (v konkurzu/oddlužení), nebo byla fyzickou či právnickou osobou jakkoliv s takovou osobou, ať již personálně či jinak, propojenou“. K jejich požadavku na absenci personálního propojení správce pozůstalosti s insolvenčním správcem majetku zůstavitele se vyjádřil již odvolací soud, který jej však neshledal nijak důvodným (srov. bod 1. in fine).
