Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 803/2025, ze dne 29. 5. 2025:
Odvolací soud vysvětlil, jakými úvahami se řídil, když mimo jiné uvedl, že „právní jednání není neplatné pro neurčitost, je-li jeho obsah nepochybný, pouze jsou sníženy jeho vyjadřovací kvality zjevnými chybami vzniklými v procesu vytváření textu“, že „chyby v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení listin nemají žádné právní následky, je-li jejich obsah (význam) navzdory těmto chybám či jiným zřejmým nesprávnostem nepochybný“, že „slovo náhradnictví“, které je uvedeno ve druhé části závěti, je pouze chybou vzniklou v procesu vytváření textu“, že „je to patrno nejen z toho, že je spojeno se slovem svěřenské, že v bezprostředně následující větě je uvedeno Toto svěřenské nástupnictví… a že mělo být zapsáno ve veřejném seznamu, ale též z celého kontextu závěti, neboť pokud by se ve druhé části závěti mělo jednat o náhradnictví, neměl by tento text žádný smysl“, když „o náhradnictví ke všem věcem, včetně věcí nemovitých, zůstavitel pořídil již v první části závěti“. Vytýká-li pak dovolatelka odvolacímu soudu, že „vycházel z textu samého závěti“ a že nezjišťoval okolnosti případu, za kterých bylo toto právní jednání učiněno, pak přehlíží, že odvolací soud doplnil dokazování a mimo jiné konstatoval, že „i sama notářka sepisující závěť JUDr. Marie Matoušková potvrdila v úředním záznamu ze dne 25. 5. 2023, že termínem svěřenské náhradnictví bylo ve skutečnosti myšleno svěřenské nástupnictví, což je uvedeno i v následující větě závěti“.
Opodstatněná není ani námitka dovolatelky, že pomocí výkladu nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou zůstavitel při pořízení závěti neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. O tom, že obsah závěti (včetně objasnění toho, kdo je povolán za dědice) lze za použití zákonem stanovených interpretačních pravidel vykládat, nebyly a nejsou v ustálené judikatuře soudů žádné pochybnosti. Proto uzavřel-li odvolací soud, že „skutečná vůle zůstavitele vyjádřená v závěti je vyložitelná (zjistitelná), logický výklad je takový, že v závěti jsou uvedeny dva právní instituty, tj. v první části závěti náhradnictví a ve druhé části závěti svěřenské nástupnictví“ a že „se v případě slov svěřenské náhradnictví jedná pouze o chybu v psaní, která nemůže být právnímu jednání na újmu, když význam právního jednání zůstavitele je nepochybný“, nejsou jeho závěry v rozporu se zákonem ani s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná otázka byla posouzena jinak.
