Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1158/2025, ze dne 28. 4. 2025:
Zákonodárce nepožaduje, aby zůstavitel listinu, jež má obsahovat jeho závěť před svědky sepsal či podepsal, tyto úkony mohou svědectví dvou osob časově předcházet. Již proto je bez významu, že měl zůstavitel údajně podle svědků závěť před nimi podepsat, stejně tak je nerozhodné, co bylo obsahem podepsané listiny, jelikož zákonem vyžadované svědectví obou současně přítomných osob se nevztahuje ani k obsahu listiny, ani k podpisu zůstavitele, nýbrž výlučně k zůstavitelovu prohlášení, že listina obsahuje jeho poslední vůli (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 3/1957 Sbírky rozhodnutí československých soudů, popř. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1883/96, nebo usnesení ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011) a že prohlášení učinil svědkům známý zůstavitel. V poměrech projednávané věci však existence takového prohlášení opakovanými výpověďmi svědka D. prokázána nebyla.
